Článek
Název přehlídky více než 350 exponátů by se dal přeložit jako „Jejich posmrtné pozůstatky“ a naráží na to, že kapela v podstatě neexistuje. Přesto se na vzniku kolekce podíleli její tři žijící členové David Gilmour, Roger Waters a Nick Mason, také Aubrey Powell, autor vizuálního designu kapely. Ten ji v začátcích vozil na koncerty stařičkou dodávkou Bedford.
Její zvětšená replika je pro návštěvníky vstupní branou do barevného fantaskního světa kapely. Když projdou jejími útrobami, ocitnou se ve zcela jiném vesmíru. Dojem podtrhuje i hudba či fragmenty rozhovorů muzikantů linoucí se ze sluchátek, které každý obdrží u vstupu.
Z auta vede cesta do úzkého tunelu, na jehož stěnách se míhají abstraktní obrazce složené z jedovatých barev. Tato část výstavy evokuje první psychedelické období kapely ze šedesátých let minulého století, její koncertování v klubu UFO a především nezaměnitelný autorský vklad kytaristy a zpěváka Syda Barreta (1946– 2006). Právě jemu je věnován další sál plný videovzpomínek a fotografií. Je v něm i obří modernistický obraz se stylizovaným portrétem hudebníka.
Autoři nezapomněli ani na odpůrce kapely
V každé následující místnosti se návštěvníci stávají hosty v malé říši imaginace symbolizované jedním albem a hudebním doprovodem. Autoři koncepce zvolili klasický chronologický systém, aby se v historii kapely orientoval i člověk, který nepatří mezi skalní příznivce.
Punk V. Pink
Cílem bylo, aby se každý stal na určitou dobu součástí mikrokosmu Pink Floyd, vstoupil do jejich klipů či se objevil, byť v marginální roli, ve filmu. Nejmarkantnější je to v sále věnovaném deskám The Wall a Animals. Z výšky na příchozí útočí německý letoun Stuka, za ním se z pološera vynořuje gigantická figura učitele, jejíž hlava připomíná hlavonožce, naproti se vznáší růžové prase nad elektrárnou v Battersea, motiv alba Animals.
Autoři nezapomněli ani na odpůrce kapely. V sekci Punk V. Pink visí triko s nápisem I Hate Pink Floyd a fotografie, na níž je do něj oblečen zpěvák Sex Pistols Johny Rotten. Díky tomu působí výstava odlehčeně, divák nemá pocit, že se členové skupiny berou smrtelně vážně.
Móda interaktivních výstav, do které patří i tato, má ale jednu nevýhodu. Na malém prostoru bývá napěchováno mnoho technologických překvapení a k docílení správného dojmu je vše zahaleno do barevného pološera. Při masivních návštěvách je divák vlečen davem a klopýtá mezi obrazy a věcmi, které pořádně nevidí. Je to i problém výstavy Their Mortal Remains. Je na ní ale možné fotit a natáčet podle libosti cokoli.
Vnímavý divák si odnese komplexní zážitek a zjistí, že Pink Floyd rozhodně mrtvolně nezahnívají a mají stále jistou atraktivitu. Dokazuje to ohlas veřejnosti, výstava byla na první víkend vyprodaná.