Článek
Jaké jsou vaše nejsilnější vzpomínky na druhou polovinu osmdesátých let, kdy vás Mark Knopfler přibral do skupiny Dire Straits?
Je jich mnoho. S Markem jsem pracoval už dřív, ale členem skupiny jsem se stal až v roce 1985. Nejvýraznější vzpomínky mám nejspíš na koncert Live Aid, na němž jsme vystupovali. Pro kapelu to byly skvělé časy. Bylo to v době, kdy vyšlo album Brothers in Arms, které mělo opravdu velký úspěch. Turné k němu bylo fantastické.
O pár let později jsme hráli na koncertě k narozeninám Nelsona Mandely. Bylo překrásné se této události zúčastnit.
Založil jste The Dire Straits Experience proto, že jste tušil, že hudbu Dire Straits chtějí lidé poslouchat i dnes?
Vlastně ne. Stalo se to kvůli charitativní akci v Albert Hall v Londýně. Byl jsem osloven, abych dal dohromady kapelu, která by zahrála písně Dire Straits. Nejdřív jsem si myslel, že se to nepovede, protože Mark neměl zájem. Pracoval na něčem jiném a nechtěl se toho zúčastnit. Myslel jsem, že nedokážu najít člověka, který ho dokáže nahradit. Naštěstí jsem se mýlil a našli jsme Terence Raise. Odehráli jsme ten jeden koncert a myslel jsem si, že to je všechno. Nicméně jsme měli úspěch a lidé nás žádali, ať ještě zahrajeme pár koncertů. Tak jsme s tím začali, uběhlo pět let, pořád jsme tady a v poslední době koncertujeme na plný úvazek.
Zmínil jste, že Mark Knopfler neměl zájem se koncertu zúčastnit. Jak se tvářil na to, že chcete hrát jeho písně?
Má úspěšnou sólovou kariéru, je zaneprázdněný. Rozhodl se pro ni už počátkem devadesátých let, přál si prozkoumat další hudební oblasti, což je přirozené. Nechtěl se vracet a ani na to neměl čas. Napsal jsem mu, že bychom tam rádi hráli, a on napsal, že to je skvělé, a popřál nám hodně štěstí.
Přišel se někdy on, nebo některý z dalších členů skupiny podívat na váš koncert?
Viděli nás klávesista Alan Clark a kytarista Phil Palmer, který s kapelou hrál na posledním albu On Every Street. Hrává s námi ještě Chris Witten, který bubnoval na On Every Street Tour.
V čem jsou písničky Dire Straits zajímavé?
Myslím, že je Mark nádherně napsal. Podle mě byly ovlivněné dobou, ve které vznikaly. Tehdy se rozvíjely technologické možnosti, díky nimž se najednou tvořilo daleko snadněji. Proti klasickým rockovým kapelám se dal vytvořit mohutnější zvuk. Ale myslím, že klíč je opravdu především v jeho schopnosti napsat krásnou píseň. Když jeho skladby vycházely, dotkly se lidské představivosti. A dotýkají se jí dodnes.
Myslíte si, že se někdy Dire Straits na pódia vrátí v klasické sestavě?
Mark Knopfler říká, že se to nestane. Konverzaci na tohle téma jsem s ním vedl několikrát, ale už před lety. Věnuje se teď něčemu jinému a tahle kapela je pro něj minulost. Nedovedu si přestavit, že změní názor.
Chybí vám?
Ani ne. Ale mám ho rád. Doba, kterou jsme spolu strávili, byla úžasná a on mě o hudbě hodně naučil. Na spolupráci s ním opravdu rád vzpomínám. Ale mám radost, že kapela, kterou máme teď, je stejně dobrá jako kterákoli jiná, se kterou jsem hrál. Stejné to je třeba s Joe Cockerem. Moc rád jsem s ním pracoval, ale nestýská se mi po něm.
Jakou skladbu máte vy sám od Dire Straits nejraději?
Miluji všechny. Moc rád hraji Romeo and Juliet, zbožňuji Brothers in Arms, Private Investigations nebo Sultans of Swing.
Jak bude vypadat váš pražský koncert?
Přijďte si poslechnout ty skvělé písně. Skoro každý náš koncert bych označil za večírek. Jsem si poměrně jistý, že se lidé, kteří mají rádi Dire Straits, budou dobře bavit.