Článek
Petr Volf, kurátor výstavy nazvané Jedinečný svět, na vernisáži zdůraznil, že se nechtěl pouze zaštítit slavným jménem a vytvořit expozici, na které by návštěvníci viděli stále totéž. Proto se zaměřil i na cyklus litografií, jež Born udělal v raném období, v šedesátých letech minulého století. V Schulzově křídle galerie jsou práce, které ještě nikdy nebyly kompletně vystaveny na veřejnosti.
Klasický Adolf Born na návštěvníky čeká v hlavním sále
Právě na nich je vidět autorovo okouzlení kubismem Pabla Picassa, ale také vytušíme vlivy moderního francouzského malířství, především impresionismu, fauvismu či expresionismu.
Malíř Adolf Born ovlivnil svými díly několik generací.
Figury jsou v mnoha případech redukované až na samu geometrickou podstatu. Někde připomínají dětskou kresbu, ovšem dynamika prvků a celková kompozice svědčí o detailně promyšlené profesionální práci. Litografie Zuřivý lev Hector z roku 1964 stojí na výrazném kontrastu rudého pozadí s černomodrou siluetou zvířete.
Ta je vytvořena jakoby nahrubo, ve tváři má syrové rysy a dominantní oči. Přes veškerou dravost nese šelma v sobě rysy dobrosrdečnosti předoucí domácí kočky.
Klasický Adolf Born však na návštěvníky čeká v hlavním sále mezi pastely a akvarely. Nápadná je výrazná barevnost velkých ploch. Na obrazech defilují lidé a zvířata, jejichž vizuální prvky se mnohde fantaskně prolínají. Jejich typickým znakem je snovost a někde i surrealistický posun reality.
Obraz Poslední večeře má v sobě zvláštní jinotaj.
Proto má tygr místo ocasu hada, který očima hypnotizuje nahou indickou krásku, a domorodcům, se kterými rozmlouvá cestovatel Emil Holub, sedí na krcích ptačí hlavy, zatímco tu Satyrovu zdobí důstojné jelení parohy.
Další část výstavy tvoří tušové kresby z cest. Malíř rád navštěvoval cizí země a místo fotografií si pořizoval náčrty. Ty pak dotvářel v ateliéru k obrazu svému. I když ve většině případů používal obyčejné černé linie na bílém papíře, dokázal z nich vytvořit neobyčejné divadlo světa. Je plné lidského i zvířecího hemžení, drobných mikropříběhů a vtipných situací.
Výtvarníkův jemný humor obsahuje několik rovin. Jeho synonymem je nenápadnost. Autor nestojí o to, aby pobavil za každou cenu. Chce, aby se pozorovatel naučil nadsázku hledat v jemném detailu, aby si všiml letících ptáků nad náměstím v Benátkách, kteří nesou v zobáku klobouk a podprsenku, jež zřejmě uzmuli nepozorným turistům. A chce, aby ocenil mohutné poprsí kráčející dámy, na kterém odpočívá jiný znavený opeřenec.
Druhou linií jeho humoru je nenásilnost. I když si dělá legraci z lidí, lépe řečeno z jejich nedokonalosti či selhání, nikdy je neuráží nebo nezesměšňuje. Je k nim laskavý a má pro jejich poklesky pochopení.
Z vystavených děl se poněkud vymyká obraz Nezvaní hosté k poslední večeři, který vznikl den před malířovou smrtí. Má zvláštní tajemnou a posmutnělou atmosféru. Sedícímu alchymistovi upíjejí letkvar z tyglíku mytický gryf coby strážce zlatého pokladu a létající ryba, zvoucí do nebeského souhvězdí. Možná je to vyjádření jeho myšlenky, že v umění jde o vytvoření vlastního magického světa.
| Adolf Born: Jedinečný svět |
|---|
| Museum Kampa, Praha, do 30. července |