Článek
Obřad se obešel bez proslovů a bez osobních kondolencí. "Děkujeme, že jste přišli. Připravili jsme pro vás pár písniček a fotek, tak si během toho zkuste na tátu vzpomenout," oslovil přítomné syn Šimon Ornest.
Během promítání fotografií z Ornestova soukromého i profesního života zazněly například písně Nerýmovaná od dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich nebo Fňukat nikdy nebudem z repertoáru skupiny The Tap Tap, jejímž je Šimon Ornest kapelníkem.
Mezi množstvím květin u rakve byly také věnce zaslané Českou televizí a Českým rozhlasem. Ředitel Národního divadla Jan Burian a prezident Herecké asociace Jiří Hromada se s Ornestem přišli rozloučit osobně. Hercovu památku uctili také kolegové různých generací, například Ivana Chýlková, Petra Špalková, Pavel Liška, Anna Geislerová, Igor Bareš, Eva Holubová, Bohumil Klepl, Jan Kačer, Ivan Trojan nebo Táňa Fischerová.
Nechyběl ani herec a moderátor Jan Kraus, se kterým Ornest nastudoval jeho hru Nahniličko, pro kterou složil i texty písní, a zástupci Divadla Na zábradlí.
Jiří Ornest byl úzce spjat s pražskou divadelní scénou, stál u zrodu alternativních projektů a byl znám i z filmového plátna a televizní obrazovky. Přes dvě desítky let hrál v Divadle E. F. Buriana, v roce 1991 přešel do Divadla Na zábradlí. Tam působil i jako autor a překladatel, spolupracoval například s režiséry Petrem Léblem i Janem Antonínem Pitínským.
Za ztvárnění role Lugwiga Vosse ve hře Ritter, Denne, Voss byl Ornest v roce 1996 nominován na Thálii, v témže roce za to získal Cenu Alfréda Radoka. Uplatil se i jako textař, často spolupracoval s rozhlasem.