RECENZE: Sympaticky odvážný krok skupiny Mňága a Žďorp

Není takový, že by při něm zásadně změnila to charakteristické, čím se proslavila a co mají její fanoušci rádi. Svému zvuku ale otevřela hranice, přičemž ctila prostor uvnitř. Třínohý pes je totiž instrumentálně nejzajímavější deska, jakou kdy nahrála.

Vedle obvyklých melodických postupů jsou na ní instrumentální plochy, které koketují s různými náladami. V přitažlivě melancholické písničce Odpolední dokonce instrumentální plochy převažují. Proti zvyklostem je text navlečen na ně, nikoli naopak.

V dalších písních se objevují klávesové nástroje, banjo, autoharfa nebo housle, které tradiční zvuk kapely rozšiřují zcela znatelně. Lahůdkou v nástupu velmi dobře promyšlených změn je pak závěrečná Co bude pak, která se nese v duchu rozpustilé country.

V textech se Petr Fiala, zpěvák a jejich autor, opět posunul v čase. Vyznívají životně zkušeně, trochu se obracejí do minulosti a nesou příběhy, které se dotkly nejenom jeho, ale jež bývají součástí životů řady lidí, zvláště jde-li o vztahy. Fiala umí překvapit nečekaným obratem i pointou, v tomto ohledu si zachoval to, co jej jako textaře od nepaměti zdobilo.

Přes všechny uvedené změny v sobě mají písničky prvky, podle nichž fanoušek kapelu snadno pozná. Ať už je to výraz zpívajícího Petra Fialy, rozpustilé sbory či jazyk textů. Že na něm nejsou písně, které by svou hitovostí ohrožovaly ty starší, nevadí. Pořád je to povedená a pro kapelu odvážná deska.