Vypsaná fixa v Bratislavě s novými písněmi totálně uspěla

Znakem alba je přehršel zvuků, které zdobí studiovou podobu skladeb. Byť jsou mnohdy na první poslech nenápadné, spoluvytvářejí koncepci celé desky. V Paláci Akropolis se jí kapela přiblížila na dotek, protože s ní byl na pódiu producent, jenž za řadou zvukových hříček stojí. V bratislavském klubu hrála bez něho, tedy tak, jak bude vystupovat nadále.

Po zvukové zkoušce jsme si u stolu v klubovém baru povídali se zpěvákem a kytaristou Márdim a baskytaristou Mejnem. Řeč se točila kolem probíhajícího turné, nových písniček i toho, že na rozdíl od jiných skupin si Vypsaná fixa před koncertem nepíše setlist, čili pořadí písní.

„Jsme mile překvapeni, jak dobře lidé na nové skladby reagují. Na začátku koncertu jich zahrajeme osm devět a je to super. Nevím, jak to bude v Bratislavě, ale v Čechách to bylo vždy dobré,“ rozpovídal se Márdi.

Koncert, který se později odehrál, jeho pochyby vyvrátil. Publikum v Randal Clubu již písničky z alba znalo a jeho reakce byla vstřícná, doprovázená sborovým zpěvem.

„Skladby na našich deskách vždycky znějí trochu jinak, než jak je potom hrajeme naživo. Stejné je to i u novinky. Naši fanoušci jsou na to zvyklí. Ještě se nám proto na probíhajícím turné nestalo, že by někdo přišel s tím, že mu zvuky z alba chyběly,“ prozradil Mejn.

„Středeční koncert v pražské Akropoli byl pro nás hodně výjimečný. Zvládli jsme ho ale v pohodě, dokonce tak, že bych ho chtěl slyšet,“ usmál se Márdi. Záznam ale neexistuje, což potvrdil i vedle nás u stolu sedící zvukař kapely Martin Černý.

Vypsaná fixa už absolvovala spoustu koncertních turné a odehrála stovky koncertů. Zeptal jsem se tedy, které její písně jsou u fanoušků nejoblíbenější. Oba muzikanti poměrně dlouho přemýšleli, než narychlo vytvořili údaj, který si v kapele statisticky nevedou.

„Myslím si, že se hodně líbí Dezolát,“ odpověděl Mejn. „My ho už ale v koncertní verzi zmutovali tak, že s tou albovou nemá mnoho společného, takže jeho popularita možná trochu klesá.“

„Máme poměrně dost písniček a po skoro každém koncertě někdo přijde a ptá se, proč jsme nějakou jeho oblíbenou nezahráli. Obecně si ale myslím, že Vypsaná fixa nemá v repertoáru skladbu, kterou kdyby nezahrála, lidé by ji nepustili z pódia. Nemá ultra hit, ale má nějakých dvacet pecek, na kterých může stavět. Dezolát, Čtyři slunce a další,“ doplnil Márdi.

„Devět nových písniček za sebou na začátku koncertu opravdu obvykle nehrajeme. Něco podobného jsme už ale v minulosti udělali. Než jsme šli natáčet album Krása nesmírná, na koncertu v pardubickém klubu Žlutý pes jsme zahráli také asi devět novinek. Bylo to ale divné, protože je v publiku vůbec nikdo neznal. Na tomto turné přece jenom hrajeme skladby, které už vyšly na desce. A dělá nám radost, že se u lidí chytají,“ konstatoval Márdi.

Vypsaná fixa, mimochodem, již řadu let nepřipravuje před koncerty takzvané setlisty. V minulosti je chystala, jenže na pódiu docházelo k nečekaným událostem, které Márdiho přiměly pořadí písní měnit. Ať už to byla nálada v klubu nebo nějaká technická potíž. A jelikož se to opakovalo, dospěla k závěru, že setlisty nepotřebuje. Muzikanti většinu písniček z repertoáru bezpečně zahrají, a tak při koncertu jen čekají, kterou Márdi uvede. On se řídí podle svého rozpoložení a nálady v sále.

„Vždycky, když hrajeme na Slovensku, vzpomenu si na událost, ke které došlo asi před patnácti lety. Hráli jsme tehdy právě na Slovensku čtyři koncerty za sebou a celá série končila nedělním vystoupením v Nitře. Večer předtím jsme hráli v Banské Bystrici a poté byl obrovský mejdan, který nás stál hodně fyzických sil. Do klubu v Nitře přišlo asi deset lidí a mně bylo tak strašně špatně, že jsem neustále odbíhal z pódia zvracet. Byl to asi nejhorší koncert v dějinách Vypsané fixy,“ zavzpomínal Márdi.

Po sobotním večeru ten nitranský nadále nejhorším zůstal. Vypsaná fixa hrála v Bratislavě hodinu a čtyřicet minut a její set byl složený z novinek a vybraných tutovek z minulosti. Publikum si vydupalo přídavek a energické vystoupené odměňovalo potleskem ještě dlouho poté, kdy už kapela na pódiu nebyla a z reproduktorů hrála hudba, která na celém světě znamená, že koncert skončil.