František Skála postavil pro výstavu muzeum s několika expozicemi

Výstavě dominuje několik rozměrných solitérních děl jako třeba Zub času pokrytý v místě možné plomby pravým zlatem nebo drátěný Jednorožec vyzdvižený do druhého patra expozice. Tu tvoří jednotlivé uzavřené kabinety, z nichž každý ukazuje jednu z mnoha uměleckých tváří známého umělce, divadelníka a muzikanta.

„Chtěl jsem prostor změnit k obrazu svému, aby tu mohly být jak velké plastiky, tak drobné objekty. Vstoupíme do prostoru, který vypadá jako ulice s pěti galeriemi, v každé mám výstavu, každá je trochu jiná a mezi nimi jsou na drobných náměstích velké sochy,” popsal Skála koncepci své přehlídky. Každý pavilon má jiný název a jiné světlo. „Chtěl jsem některé pavilony otevřít dennímu světlu a pohledu do Valdštejnské zahrady s procházejícími se pávy a třpytem na jezírku - když to koresponduje s obsahem pavilonu,” vysvětluje autor.

Jeden z pavilonů se jmenuje Galerie, jde o klasickou minimalistickou bílou kostku, kde jsou jednodušší objekty. Musaion evokuje podobu muzea z 19. století, velké dřevěné vitríny jsou naplněné sbírkou Skálových přírodnin, mnohdy vzácných i historicky; tato část nejvíce odkazuje ke Skálovu členství v tajné organizaci Bude konec světa, která s radostí dlouhá léta mystifikuje všechny kolem sebe.

Pavilon Tribal je ponořen do tmy a ukazuje „krásu plastu”, materiálu sustamid, který Skála opracovává sekerou jako kámen. Jeho vlastností ale je, že je průsvitný a sochy z něj v pavilonku září pod proměňujícím se světlem. „Privat nabízí zázemí bytosti, která se jmenuje Kulér a návštěvníci by měli respektovat jeho soukromí,” popisuje autor další kóji.

Výstava pokračuje i v patře Jízdárny, z níž se nabízí další, netušený pohled na umělecká díla. Návštěvníkům v jejich pozorování pomohou připravené dalekohledy. Celek výstavy složený ze zmíněných částí vyjevuje divákovi autorův skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce autor prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat.

„Architektura výstavy umožňuje jednotlivá díla vnímat z různých pohledů, zevnitř a zvenčí, zezdola a shora, v různých stadiích jejich života. Některá působí jako starodávné vykopávky, jiná jako dílo v procesu vzniku. Jednotícím aspektem výstavy je světlo, ať už umělé, přírodní nebo duchovní, které autor zkoumá a užívá v různých kvalitativních podobách,” říká kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl.