Článek
Představení, které slibuje typický Polívkův pohled na svět, kde se filozofie promítá s humorem mnohdy černým, svým způsobem volně navazuje na předchozí slavnou hru Šašek a královna. Z prvních náznaků bude zážitkem nejen pro diváky, ale i pro oba hlavní protagonisty.
„Já, Bolkův syn, budu hrát jeho syna. Je to tak trochu na hlavu a nadsázka na druhou, ale zase díky tomu při zkouškách zažívám situace, při kterých najednou zjišťuji, proč se táta kdysi choval, jak se choval, proč udělal některé věci tak, a ne jinak, je to silný zážitek. Fakt je, že jsem se jako kluk na jevišti s tátou pohyboval mnohokrát, ale nikdy u toho nebyli diváci,“ poznamenal Vladimír, který se otci v mnoha směrech vyjadřování a humoru velmi podobá.
Jak doplnil, na hru se těší mimo jiné i proto, že nemá v lásce postavy sličných krasavců, do kterých bývá velmi často zařazován. Hra, ve které se mimo dalších herců předvedou i věční Polívkovi souputníci například z Manéže Jaromír Barin Tichý či Jiří Fretti Pfeifer, je o věčném souboji generací, rodičů a jejich dětí, otce a syna. Hodně může podle Bolka napovědět krátký dialog, kdy svému synovi v roli šaška říká „Zrůdo, zrůdo!“ a slyší od něj „Zmlkni, starče!“
Bere to jako terapii
„Šaškování mě pořád baví. A i když má Šašek a syn zjevnou návaznost na Šaška a královnu, mělo by to mluvit i k těm, kteří královnu neviděli. Blízkost, co máme mezi sebou jako otec a syn, fungovala a funguje na jevišti ne chemicky, ale jaksi alchymisticky. Hezky na sebe slyšíme a připomíná mi to jemný zázrak. Najednou se dozvídáme o situacích, o kterých bych ani nevěděl. Společné to bylo i při hraní s dcerou. Společné vystupování s dětmi můžeme brát v jistém slova smyslu léčitelsky, jako terapii,“ svěřil se Bolek, kterého zjevně účinkování se svými hereckými potomky baví stále víc.
O inscenaci o protřelém králi šašků a mladém šlechtickém sirotkovi, který je v šaška svérázným způsobem vychováván, je už před premiérou mimořádný zájem a kromě Brna se bude dávat i v Praze ve Studiu Dva.