Lenny: Písničkou Hell.o to pro mě snad v Itálii nekončí

Myslím si, že jsem dostatečně sebekritická, a proto o slabých místech vím. Jsou věci, které musím na svém vystupování napravit já, jsou věci, které se týkají celé kapely, a vím i o nedostatcích týkajících se techniky. Jde jen o pár momentů, ale je co zlepšovat a napravovat. Celkově to ale na první samostatné turné dopadlo nad očekávání. Dokonce jsem sama sebe příjemně překvapila.

Když v září vyšlo album Hearts, říkala jsem si, že za měsíc pojedu na turné a nedokážu si představit, jestli všechno stihneme připravit podle našich nejlepších představ a možností. Některé věci se zdržely, jiné nešly tak, jak by měly, a potom - vždycky je tam ten risk, že to může skončit fiaskem

První koncert ve Vratislavicích byl náročný. Hodně jsem při něm přemýšlela, dávala jsem si pozor, aby bylo všechno v pořádku, a tím pádem jsem byla dost nesvobodná. Následující vystoupení v Ostravě už jsem se řídila jen srdcem. Ukázalo se, že poctivá příprava se vyplatila, protože po prvním koncertu zmizela tréma, všechno ze mě spadlo a já mohla vypnout a být svobodná. Další koncerty pak byly podobné.

Během našeho koncertu v Brně požádal jeden pán svou dívku o ruku. Napsal mi nejdřív o svém záměru mail a nám to přišel být dobrý nápad. Hráli jsme v malém klubu pro tři sta padesát lidí, a když dozněla písnička, kterou si vybral - myslím, že to byla My Love, pozvala jsem ho na pódium. On pak z něho požádal svou slečnu o ruku. Naštěstí to přijala.

Myslím si, že se formuje. Podle mě je to i tím, že má tvorba se vyvíjí, prochází evolucí. Je možné, že některé lidi, kteří mé písničky poslouchají teď, možná v budoucnu už má tvorba oslovovat nebude, jiné zase přilákám. Asi bych o tom neměla mluvit, ale může se stát, že mě někteří lidé budou chtít vidět u piana zpívat balady, zatímco já to budu cítit jinak. Mé písně jsou vždy o tom, jak se v období, kdy vznikají, cítím. Zaručuje to autentičnost a myslím si, že u písničkářů by to tak mělo být.

Určitě. Píšu o tom, co cítím, a skládání je mou nedílnou součástí. Když to z nějakého důvodu nemohu dělat, jsem nesvobodná. V zahraničí je moderní, že tvůrci spolupracují. Sejdou se v deset ráno, dají si kávu a jdou spolu skládat a psát text. U mě je to tak, že si nejsem schopna poručit, kdy budu skládat. Ta potřeba mě prostě někde přepadne a já se do toho hned pustím. Skládání a psaní textů je mé svobodné území, na kterém si mohu dělat, co chci. Kreativitě nelze poroučet.

Ano. V poslední době jsem se například po docela dlouhé době vrátila k modelu, kdy si sednu k pianu a začnu tvořit. V minulosti jsem skládala i jinak, ale teď jsem se zase dostala ke svým kořenům. Vlastně je to takové, jaké to u mě bylo v šestnácti letech. Snažím se soustředit na podstatu hudby.

Poté, co se písničce Hell.o podařilo uspět v Itálii, jsem zjistila, že je velmi snadné ztratit se v řeči hitparád a podlehnout tomu, co se od hudebníka očekává. Naštěstí se mi od toho podařilo oprostit.

Lidé z jedné tamní vydavatelské firmy mi napsali, že se jim líbí má písnička Hell.o, kterou si našli na YouTube. Uvěřili jí. Byli přesvědčeni, že v Itálii uspěje. Než se loni před Vánocemi dostala do tamních rádií, trvalo to pět šest měsíců. Celou tu dobu stála takříkajíc ve frontě a ti lidé chystali její propagaci. Překvapilo mě, že ji nasadili téměř do všech italských rádií. Nečekali, jestli uspěje na jednom nebo dvou, ale věřili jí natolik, že ji protlačili do všech.

Jakmile se začala hrát, myslela jsem si, že ji v Itálii v nejlepším případě lidé zaregistrují. Rozhodně jsem ale nečekala, že se začne umísťovat na prvních místech žebříčků a bude se hrát v nejlepších časech.

Jela a bylo to velmi příjemné. Z Anglie, kde jsem tři roky studovala skladbu, vím, že je tam spousta mladých a talentovaných muzikantů, kteří jsou opravdu dobří, ale média z nich neblázní. Rozhodně jsem se v Itálii necítila jako hvězda, protože si myslím, že tamní scéna také disponuje celou řadou talentovaných umělců.

Když jsem tam ale jezdila po rádiích, všude mi dávali najevo, že jsem pro ně vzácný host. Věděli jsme přesně, kde a kdy máme být, servis byl prvotřídní a v rádiích vůbec neměli problém přijmout mladého začínajícího zahraničního interpreta, dát mu velký prostor a ještě to celé překládat.

Tuhle otázku jsem dostala při každém rozhovoru. Odpovídám, že nevidím důvod, proč by v Itálii nebyl možný nějaký menší klubový koncert, třeba v Římě nebo Miláně. Budu dělat všechno pro to, aby se to povedlo a abych se dobře zapsala.

Líbí se mi navíc, že jakmile Italové písničce uvěřili, rovnou si připravili další plány. Dbají v nich na to, aby všechno mělo logiku a každý krok k něčemu vedl. Písničkou Hell.o to pro ně nekončí. A pro mě také ne.

Oficiálně vyjde v březnu. Někteří Italové si ho ale už sehnali a posílají mi fotky, na kterých drží cédéčko nebo vinylovou desku. Většinou si je pořídili při návštěvě České republiky.

Pevně věřím, že ano. To, co co kolem mě v posledních měsících děje, vnímám jako hezké a vážím si toho. Nicméně pořád vidím spoustu prostoru pro svůj profesní i osobní růst. Mé zkušenosti mi říkají, že to, co u nás považujeme za úspěch, je na cizinu málo. Mám ještě spoustu plánů a chci se dál vyvíjet.

Ty koncerty původně vůbec nebyly v plánu. Myslela jsem si, že na podzim odehraju turné a tím to skončí. Zájem ze strany fanoušků byl ale obrovský, a protože většina vystoupení byla vyprodaná, spousta lidí se na ně nedostala. Nyní budeme hrát i na jiných místech, než jsme hráli na podzim. Program bude pojatý jako pokračování toho podzimního. Dáváme si záležet na tom, aby lidé viděli něco malinko odlišného a aby to bylo co nejdokonalejší v rámci našich možností.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: