Článek
Fotila jste své tělo od začátku?
Ne, začínala jsem klasicky. Nejprve jsem fotila krajinu, pak portrét a tak dále. Následně přišly i akty jiných lidí. S muži se mi pracovalo lépe. Ženy stále řešily, jestli vypadají dobře.
Proto jste začala dělat vlastní akty?
Ano, své tělo znám a je mi stále po ruce. Pracuji se samospouští, digitálem a barevně. Posléze snímek převedu do černobílé a pak ještě upravím. Když vznikne rovnou fotografie černobílá, připadá mi příliš šedá a špatně se mi s ní pracuje.
Víte už předem, jak by měl akt vypadat?
Teď už ano. Fotografie dělám takzvaně na první dobrou. Výsledný obraz se musí shodovat s tím, který mám v hlavě. Pokud to tak není, snímek okamžitě smažu.
Fotografka vytváří černobílé snímky.
Kam jste své snímky umístila?
Dávala jsem je na různé fotografické webové stránky. Na nich mě ale mnoho lidí od focení zrazovalo. Mnozí mi vyčítali špatnou technickou kvalitu i klišovité nápady. Mě to ale nerozhodilo, vždycky jsem si šla za svým bez ohledu na okolí.
Styděla jste se někdy takto prezentovat vlastní tělo?
Spíš mě to baví. Doufám, že ti, kteří se na mé obrázky koukají, se i sami v sobě trochu otevřou. Lidé mnohdy trpí studem i před vlastním já. Dříve jsem si také příliš nevěřila, ale možná svůj komplex tvorbou aktů trochu kompenzuji.
Kdy a kde jste poprvé veřejně vystavovala?
Loni v květnu mě oslovil písecký fotograf Jan Vávra a díky němu jsem měla výstavu v tamním Divadle Pod čarou.
Už tam mě začali oslovovat další lidé a díky novým kontaktům následovaly výstavy v Karviné, Ostravě a v prosinci 2016 na Veletrhu výtvarného umění v Českých Budějovicích. Tam jsem vystavovala sérii patnácti černobílých autoaktů.
Získala jste tam první místo. Posunulo vás to dál?
Rozhodně, protože spousta lidí se mi ozvala, že se jim mé práce líbily. Navíc mám do konce ledna v pražském Café V Rohlíku výstavu, která vznikla díky mému vítězství. Další výstava bude 2. února v Café Kamzík v Praze. Tam budu prezentovat novou tvorbu a pánské akty.