RECENZE: Všechno nebo nic. To druhé by bylo lepší

Mistři tohoto žánru jsou Britové, jejichž nejlepší díla jsou chytrá, vtipná, výtečně pointovaná, mají dobře napsané a přesně obsazené postavy a baví nadsázkou se zobecňujícím sdělením o určité skupině lidí. Třeba o neprovdaných třicátnicích. Těmi jsou i hrdinky filmu Všechno nebo nic, ale tím veškerá podobnost i s průměrnými romantickými komediemi končí.

Linda (Táňa Pauhofová) a Vanda (Klára Issová) jsou především hlupačky, které v rozporu s tím, že jsou zapálenými majitelkami knihkupectví, u nichž by člověk předpokládal alespoň mírnou inteligenci a vzdělanost, většinu filmu jen povykují, objímají se a s věčným „zlato“ se buď hihňají, anebo bulí. Ve věci hledání chlapa, což je ve filmu jejich hlavní téma, pak mají IQ houpacího koně.

Jen tak lze totiž vysvětlit, že se Linda osudově zamiluje do bohatého developera (polský herec Michal Zebrowski), ale překvapí ji, že jí hodlá udělat z knihkupectví hotel. Přitom to všichni diváci, kteří jsou zrovna při smyslech, pochopí ve třetí vteřině poté, kdy se muž objeví na plátně.

Vanda se zase bůhví proč rozhodne provdat za starého a opravdu odpudivého profesora, který naštěstí při nevěře zemře během soulože, takže se Vanda může dát dohromady s tím, kdo ji celý život miluje, ale visí na krku nesnesitelné semetrice, dokud ta ho nevyhodí. O logice jednání ostatně vůbec nemůže být řeč (Lindin další muž ji miluje a chce si ji i s dvěma dětmi vzít na základě asi tří letmých setkání), zato nechybí nic z módních ani notně otřelých témat, jako je homosexualita, vegetariánství, sex studentky s profesorem „za zápočet“ a podobně.

Dialogy jsou děsivě toporné, dabing polských herců příšerný, místo vtipu padá z plátna hora smutku z toho, co člověk vidí a slyší. Divoký a s maximální mírou trapnosti opakovaně natočený sex se do romantické komedie hodí stejně málo jako „vtipy“ založené na vulgaritách a dvojsmyslech.