RECENZE: Bolesti společenského i soukromého života

Zkušenější čtenáři si připomenou jeho prvotinu Pavouk. Tehdy formálně poměrně vytříbený text sledující pavučinu vztahů mezi lidmi dával s řadou nedořečených témat najevo inspiraci Milanem Kunderou. Přibil se po více než deseti letech poučil a naplno, byť s uměleckým nadhledem, nelítostně pojmenovává podobu našeho života pětadvacet let po listopadu 1989.

Jeho osmatřicetiletý reportér časopisu Expres Viktor prožívá velkou lásku a první radost otcovskou. Možná i proto se kritičtěji než dřív dívá na svou práci i život kolem.

Profesní orientace na nejrůznější skandály ekonomické či politické povahy, kdy dostane za úkol napsat o zákulisí korupce mířící do vyšších pater establishmentu, ho vedou k úvahám o opravdové nezávislosti i možnostech současné žurnalistiky.

Byť že se soustředí na dění let 2014 až 2015, sleduje širší historické zázemí současníků. Zvlášť v podobě předlistopadového exulanta prof. Vagenknechta, který Viktora požádá o spolupráci na životopisné knize, domnívaje se, že vykreslí jeho zápasy s kádrujícím světem normalizace. Ovšem hlubší pátrání a vnitřní opravdovost Přibilova hrdiny odhaluje známou věc: přepisování životopisů lidí bezcharakterních, svádějících vlastní sobecké chování na „režim“.

Autor sleduje několik prostředí najednou. Rychlý běh jednotlivých příběhů krotí až filozofickými úvahami či hrdinovým útěkem k Atlantiku a chozením po pláži, s hlavou plnou úvah a hlavně pochybností. I překvapivé finále nejen soukromého života dává najevo, že je poučen kunderovským poznáním: „Jediná jistota našeho života je vědomí nejistoty.“ Jde svým způsobem o generační výpověď, ovšem s dosahem na celé spektrum společnosti. Na hodnoty života, kterých nedosahujeme jednou provždy, ale musíme o ně svádět boj každý den.

Autor tak činí čtivým, strukturálně poučeným způsobem. Čas, který si poskytl v profesním, osobním i občanském zrání se projevil kladně. Vytvořil výpověď přesahující svým vyzněním náš současný svět.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: