Článek
„Když jsem se v roce 1916 ve městě Amsterodam ve státě New York narodil, byl prezidentem Woodrow Wilson. Během mého života získaly ženy volební právo a jedna z nich se dokonce stala prezidentskou kandidátkou za jednu z hlavních politických stran. Prezidentem byl zvolen katolík irského původu. Co je však asi nejvíc neuvěřitelné, je to, že dnes máme afroamerickou hlavu státu,” shrnul své století Kirk Douglas v zatím posledním příspěvku z letošního září.
Současné rozdělení americké společnosti, které vyvrcholilo prezidentskými volbami a porážkou Douglasovy favoritky Hillary Clintonové, ovšem pamětníka neslavné McCarthyovské éry a hollywoodské černé listiny nenechává chladným. „Máme zkrátka moc republikánů, moc demokratů, jen se nám nedostávají Američané,” postěžoval si už před čtyřmi lety umělec, jehož politické názory s ním sdílí i jeho syn Michael, nejúspěšnější z potomků žijící hollywoodské legendy.
Kirk Douglas
Politikou si ale přesto potomek negramotných imigrantů, který přišel na svět 9. prosince 1916 jako Issur Danielovitch (rusky Iser Danijelovič), nenechává kazit náladu, od budoucnosti toho ostatně moc nečeká. „V mém věku moc dobře víte, kam směřujete,” říkal v Douglas už v době, kdy mu bylo „teprve” 95 let. „Tak se člověk raději začne dívat zpátky, dělat takovou inventuru vlastního života,” svěřil se tehdy časopisu Variety herec, který často vzpomíná například na natáčení Spartaka.
Tvrďák z westernů
Tímto filmem z roku 1960 vyvrcholilo Douglasovo nejslavnější herecké období, které koncem 40. let zahájila zahájila hlavní role boxera v dramatu Šampion, za niž byl poprvé nominován na Oscara. Další dvě nominace na nejprestižnější americké herecké ocenění mu vynesly výkony ve filmech Město iluzí (1952) a zejména Žízeň po životě (1956), životopisném dramatu o malíři Vincentu van Goghovi, který byl natočen podle stejnojmenného románu Irvinga Stonea.
Kritikou oceňovaná psychologická dramata ale tvoří jen malou část Douglasovy filmografie, která celkem čítá na devět desítek snímků. Častěji se totiž objevoval v dobrodružných snímcích, kriminálkách nebo westernech, kde nezřídka dostával role různých zlosynů a podrazáků, zkrátka silné, tvrdé a prchlivé muže. Právě v nich mohl uplatnit svou fyzickou kondici, získanou v mládí v ringu a později v armádě, jež Kirku Douglasovi umožnila hrát i dlouho poté, co jeho kolegové odešli na odpočinek.
Slavný Spartakus
Asi největší herecký sen se ovšem Kirkovi nesplnil. Měl v plánu převést na plátno dramatickou verzi románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, v níž ztvárnil na divadle roli vzpurného pacienta Randla McMurphyho a získal k ní filmová práva. Podařilo se to až jeho synovi Michaelovi, který pak za pomoci režiséra Miloše Formana vytvořil veleúspěšný film Přelet nad kukaččím hnízdem. Hlavní role v ní však kvůli příliš vysokému Kirkovu věku připadla Jacku Nicholsonovi.
Douglasova filmová dráha trvala přes 60 let, před kamerou debutoval po několika sezónách strávených na Broadwayi v dramatu Podivná láska Marty Iversové (1946), naposledy si pak zahrál v televizním snímku Empire State Building Murders (Vraždy v Empire State Building) z roku 2008. Přes všechny Kirkovy úspěchy je ale třeba přiznat, že nikdy nebyl tak velkou hvězdou jako jeho syn Michael, který s manželkou Catherine Zeta-Jonesovou tvoří jeden z nejslavnějších párů Hollywoodu.
Sám Kirk se oženil dvakrát, první svazek a herečkou Dianou Dillovou vydržel ve své době proslulému svůdníkovi osm let a kromě Michaela se v něm narodil ještě Joel. Podruhé a naposledy vstoupil do stavu manželského v roce 1954, u své druhé manželky Anne Buydensové už Kirk Douglas zakotvil. S pýchou v hlase pak říká, že „největším výkonem života bylo to, že se s ní oženil”. Také z tohoto manželství vzešli dva synové Peter a Erik (který zemřel před 12 lety na předávkování drogami).