RECENZE: Polozapomenutý vizionář z továrny na čokoládu

Pro prezentaci jeho děl zvolila moderní prostory funkcionalistického Veletržního paláce, kde autoři Lenka Pastýříková a Vojtěch Lahoda pojali expozici jako časosběrnou exkurzi po stopách tvůrcových životních milníků.

V prvním sále totiž organizátoři rozprostřeli panely, z nichž je každý věnován jednomu roku Rykrova života se zásadními údaji jeho tvorby. Texty doplňují dobové fotografie, plakáty či dokumenty. Poslední panel z roku 1940 připomíná tragický umělcův skon. Je na něm parte a ukázka z dehonestujícího článku z fašistického periodika Árijský boj.

Rykr totiž 15. ledna 1940 spáchal sebevraždu skokem pod rozjetý vlak. Zřejmě se nemohl srovnat s tlakem doby, kdy v protektorátu vládli nacisté.

O Zdenku Rykrovi lze bez nadsázky říci, že to byl výtvarný génius olbřímího talentu. Výstava ho představuje nejen jako tvůrce plakátů, ale také jako malíře, kterému žádný styl nedělal potíže.

Dokázal udělat kvalitní díla v duchu expresionismu, neofauvismu, abstrakce, surrealismu, kubismu, vytvářel také koláže či asambláže. A ve všech případech to vypadá, jako by právě daný styl byl ten jediný, kterému se věnoval celý život.

Ve druhém sále narazí návštěvníci na velkou stěnu s plakáty a obaly na čokoládové výrobky firmy Orion. Pro ni totiž od roku 1921 pracoval jako reklamní malíř. Vedení továrny na čokoládu ho angažovalo coby neznámého mladíka z Kolína a dobře udělalo. Dodnes Orion používá jako logo čtyřcípou hvězdu či figuru sedícího mouřenína na obalu čokolády Kofila, které Rykr vymyslel.

Výtvarně jsou plakáty a letáky hodně expresivní, aby přitáhly pozornost. Důležitá je dynamika figur, transparentnost písma a výraznost barev. To všechno výtvarník věděl a dokázal těchto fenoménů cele využít.

V portrétní tvorbě se hodně inspiroval syrovostí výraziva expresionismu a neotesanými tvary analytického kubismu. Tak zobrazil i svého spolužáka ze školy, fotografa Jaromíra Funkeho. Naplno však jeho bohatý fantazijní svět můžeme oceňovat u abstraktních a surrealistických olejů či akvarelů.

Je vůbec obdivuhodné, jakým způsobem tvůrce pracuje s linií křivky, hmotou tvaru, jak důmyslně ohýbá skutečnost a prolíná do sebe několik významových rovin.

Typickým znakem všech vystavených děl je především originalita a osobitost. I když malíř sahá do různých výtvarných škatulek, vždycky přistupuje k danému tématu z naprosto nečekaných stran.

Právě proto byl Zdenek Rykr, vizionář, který viděl příliš dopředu, dodnes nepochopeným a nedoceněným umělcem.

Kritik a historik umění Jindřich Chalupecký o něm prohlásil, že k jeho myšlení a umění tady chyběl klíč. Proto navždy pro většinu lidí zůstane tím, kdo dělal obaly na čokoládu. Ale ani to není přece málo.