Hlavní obsah

Komedii Sezn@mka chybí všechno. Proč je v kinech?

Právo, Věra Míšková

Debutující scenáristka a režisérka Zita Marinovová si pro Sezn@mku sesbírala historky z internetové seznamky, kde (podle údajů na svém profilu na sociální síti) pracuje, a stvořila z nich historku další. Plytkou, hloupou, ani trochu vtipnou – a nazvala ji filmovým scénářem.

Foto: Bontonfilm

Zuzana Kajnarová a Jiří Langmajer v Sezn@mce.

Článek

S potřebnou řádkou sponzorů se dalo dohromady i herecké obsazení, kterému vévodí Jiří Langmajer, za kameru se postavil v oboru rovněž nováček Jiří Markvart – a další naprosto neprofesionální „filmové“ dílko je nejen na světě, ale i v kinech.

Historka je to opravdu hloupoučká. Majitel internetové seznamky (Langmajer) si vybírá mezi nespokojenými klientkami (naštvanými proto, že všichni adepti, které jim seznamka dohodila, jsou kreténi) milenky, „aby napravil reputaci firmy“.

Tak se mu dostane do rukou i kamarádka jeho manželky, která netuší, jak vypadá. A mezitím, co se ti dva tu i onde miliskují, na plátně se víceméně nazdařbůh objevují muži různého stupně kreténství a ženy různého stupně idiotismu, kteří se navzájem hledají.

Když se provalí průšvih s kamarádkou, odjedou řízením náhod a nesmyslných okolností prakticky všichni na seznamovací workshop na Kanárské ostrovy. Tam se sice workshop nekoná, ale zato mezi sponzory filmu najdeme příslušnou cestovní kancelář a skoro každý si tam bez cizího zavinění někoho nabalí.

Je zřejmé, že Marinovová neumí napsat scénář, neumí postavit pořádný záběr a neumí pracovat s herci. Její neumětelství je tak dokonalé, že nejen Adéla Gondíková, Zuzana Kajnarová, Petr Vondráček nebo Míra Nosek, ale také Jiří Langmajer hrají příšerně, všichni se prakticky jen pitvoří do kamery. Jiří Markvart neumí nasvítit scénu, a jestli to celé mělo zvukaře, což distribuční list neuvádí, není poznat.

Zesměšňovat Sezn@mku by bylo možné téměř nekonečně dlouho, ale nemá to smysl. Jde jen o další český film, který napsal a natočil člověk bez odpovídajícího vzdělání, talentu či kdekoli získaných dovedností.

A právě proto, že to není první případ, měli by se zamyslet – spíše než kdokoliv jiný – distributoři a kinaři, je-li opravdu nutné uvést vše, co někdo natočí, do kin a chtít vstupné, jehož jakákoli výše je v těchto případech nestydatá.

Související témata:

Výběr článků

Načítám