Hlavní obsah

Na Colours všichni zdolávali déšť. Kodaline, Caro Emerald i diváci

Právo, Jaroslav Špulák

V sobotu, třetí den patnáctého ročníku festivalu Colours of Ostrava, v Dolních Vítkovicích většinou pršelo. Tento rozmar počasí prokleli jak mnozí diváci, tak někteří hudebníci přímo z pódia. Ano, déšť akci ubral na kráse a pohodě, ne však na kvalitě.

Foto: Lucie Levá

Hvězdou dešštivého dne byli Kodaline.

Článek

S Colours of Ostrava se to má takto: na velkých pódiích před desítkami tisícovek diváků vystupují kapely, které sice mají hráčskou, interpretační i stylovou kvalitu, ale v České republice na samostatném koncertě co do návštěvnosti disponují potenciálem podstatně menším. Na ostravský festival nicméně chodí povětšinou poučení posluchači a diváci, kteří muziku sledují, mají ji upřímně rádi a dávají stejnou šanci všem, na které na pódiích narazí.

Na tento festival jezdí lidé bez předsudků. Vědí, že jim dramaturgové nabídnou kvalitní hudbu, a jde jen o to, jestli se s ní na místě ztotožní, nebo zda usoudí, že raději navštíví jiné pódium a v tichosti a bez poznámek tak učiní.

Foto: Jaroslav Špulák, Právo

Déšť provázel celý sobotní den.

A tak zatímco irští Kodaline jezdí do Prahy do klubů, na Colours of Ostrava strhli svým výkonem na hlavním pódiu v intenzivním dešti masu diváků. Jejich zvuk osciluje mezi indie rockem a indie popem, jejich sdělení hlásá, že velmi dobré písně lze složit tak, aby při jejich interpretaci zavládla lehkost.

Steve Garrigan je navíc vyzrálý zpěvák s obrovským citem v hlase i srdci. Jemu i celé kapele prostě není těžké uvěřit, a není těžké jim ani po pár okamžicích podlehnout. V Ostravě se to evidentně stalo spoustě diváků.

Podobné je to s Caro Emerald. Těžko říct, jestli by v Praze dokázala naplnit Lucerna Music Bar. V Ostravě ale v sobotu přiměla bez verbálních pobídek mnohatisícový dav k tanci. Navzdory dešti.

Foto: Lucie Levá

Caro Emerald vystupovala v České republice poprvé.

Pětatřicetiletá Nizozemka, kterou doprovázela výborná kapela, mísí ve svém repertoáru prvky electroswingu, popu i jazzové přiznávky, zpívá o lásce, svou hudbou i projevem trochu evokuje filmové melodie a hlavně je navýsost příjemná.

V Ostravě půlnoční Thievery Corporation jsou projektem Roba Garzy a Erika Hiltona. V jejich písničkách je propleteno několik stylů, přičemž to v noci ze soboty na neděli naživo vypadalo tak, že převládají reggae, dub, hip-hop, bossa nova a elektronika.

Vedle počítače se na pódiu ale pohybují a především hrají výteční instrumentalisté a lahůdkou je několik zpěváků, kteří se v písničkách střídají. Podotkněme, že velmi dobrých. To i přesto, že set washingtonské kapely sváděl v první řadě k tanci. Mnoho dalšího po sobě nezanechal.

Foto: Lucie Levá

Thievery Corporation vystoupili po půlnoci.

Potěšitelné je, že se v téhle konkurenci a objevování krásy festivalových setů neztratili kupříkladu ani naši Monkey Business. Na druhém největším festivalovém pódiu rozhoupali v sobotu v noci svým funky s přesahy k popu i rocku diváky v bocích. Samozřejmě navzdory dešti. Opakovaně se pak ukázalo, že v téhle partě jsou vyzrálí hudebníci i zpěváci, a pokud lze někoho na naší české označit jako opravdu dobrou festivalovou kapelu, pak právě je.

V neděli, tedy v poslední den Colours of Ostrava, budou hlavními tahouny především Britové Underworld, Passenger a The Vaccines.

Související témata:

Výběr článků

Načítám