Josefa Sudka znají lidé po celém světě

Před pěti lety se na mě obrátila Národní galerie Kanady, jestli bych pro ni neudělal výstavu Josefa Sudka. Vlastní totiž hodně jeho děl, především z pozůstalosti Sudkových přátel Brumlíka a Bullatyové. Šéfka tamní fotografické sbírky Ann Thomasová s anglickým historikem fotografie Iannem Jeffreyem se mnou začali na projektu spolupracovat.

Ne. Stalo se náhodou, že jsme se nakonec trefili do roku, kdy slavíme sto dvacet let od Sudkova narození a zároveň uteklo čtyřicet let od jeho úmrtí. U nás tato výročí připomínají spíše komorní expozice, a proto jsem rád, že se nám podařilo udělat v Paříži velkou retrospektivu. Od října do března příštího roku se výstava představí v kanadské Ottawě. Tam na ní bude dvojnásobný počet fotografií a chceme prezentovat i jeho současníky, například Jaromíra Funkeho, Eugena Wiškovského, Jaroslava Rösslera či pokračovatele Jana Svobodu nebo Petra Helbicha.

Výstavu jsme nabízeli několika předním pražským galeriím, ale ty odmítly, že prý je přesudkováno. Přitom naposledy byla v Praze velká retrospektivní Sudkova výstava před dvaceti lety v Belvederu.

Protože došlo k posunu původního termínu. Ale myslím si, že je dobře, když premiéru takové akce uvidí právě Paříž. Navíc se osobně už celé čtvrtstoletí znám s ředitelkou galerie Jeu du Paume, což je francouzská národní galerie fotografie, která vystavuje jen ty nejzásadnější autory. Nachází se pár minut chůze od Louvru, takže je pro lidi snadno dostupná. Navíc je pro nás zajímavé, že v roce 1936 ve stejné budově vystavovali díla Muchy a Kupky a před otevřením muzea Orsay v ní byli prezentováni impresionisté a postimpresionisté.

Tvoří ji sto třicet dobových originálních fotografií, ale také řada knih nebo projekce filmu Žít svůj život, který o Sudkovi natočil v roce 1963 Evald Schorm. Vybírali jsme hlavně z kanadských a amerických galerií, z pražského Uměleckoprůmyslového muzea a také ze soukromých sbírek. Osou expozice je Sudkova volná tvorba, například cykly Okno mého ateliéru, Procházka po kouzelné zahrádce či Labyrinty. Chtěli jsme ukázat i bohatství jeho tiskových technik, protože používal různé pigmentové procesy. Proto několik stejných fotografií vystavujeme v různobarevných uhlotiscích. Poprvé jsou v takovém rozsahu v zahraničí představena takzvaná puřidla, osobité formy adjustáží, kdy Sudek s architektem Rothmayerem pokládali fotografie na zlaté stanioly, červené ruční papíry či dokonce na jiné fotografie. Vůbec poprvé jsou vystaveny i barevné fotografie, určitou raritu tvoří dopisy, které psal na zadních stranách svých snímků.

Sudka znají po celém světě a je řazený k nejvýznamnějším fotografům naší planety. Je ale pravda, že ve Francii měl zatím jenom menší výstavy, jako třeba v roce 1988 v Pompidouvě centru a v roce 2002 vystavoval Evropský dům fotografie jeho panoramata. Na tiskovce bylo mnoho francouzských i zahraničních novinářů a už nyní má výstava velký mediální ohlas. Pouze pařížský zpravodaj Českého rozhlasu řekl, že ho Sudek nezajímá, že musí točit reportáž o povodních. Přitom jde o vůbec první výstavu českého fotografa v Jeu du Paume.

Je skvěle vytištěný, hodně jsme dbali, aby reprodukce odpovídaly originálům i v nejmenších detailech. Vyšel jen anglicky a francouzsky. Jsou v něm, kromě fotografií, i různé odborné stati zasazující Sudka do kontextu české či světové fotografické tvorby. A společně s Josefem Mouchou jsme sestavili dosud nejkomplexnější seznam všech Sudkových výstav a knih s jeho fotografiemi.

Jeho dílo oslovuje obrovskou škálu lidí, kteří chtějí v dnešním spěchu vidět harmonii, krásu a klid. V Sudkových fotografiích prostých motivů se nenapodobitelně prolíná vnitřní a vnější svět, okouzlují také technicky dokonalým podáním jemných tónů a malých detailů, světlo v nich mívá až transcendentální roli. Sudek si vytvořil originální rukopis, takže jeho skutečně nadčasová díla poznáte na první pohled.