Článek
Vypravěčka krátkého románu praští lahví jednoho uprchlíka v pařížském metru. Od toho činu se odvíjí její monolog, který neskrývá vztek namířený proti migrantům. Sama vypravěčka pracovala jako překladatelka pro francouzské úřady a denně se s nimi stýkala.
V knize podle německého serveru Spiegel.de líčí „nevkusné komedie“, které se hrají na azylovém úřadě každý den. Žadatelé o azyl, kterým jde o všechno, narážejí na přetažené úředníky. Vypravěčka touží utéct, protože se už nemůže dívat na „tváře, z nichž prýští stížnosti a přetékají výhrůžkami a nadávkami“.
Továrna na lži
Azylový úřad nazývá „továrnou na lži“. Migranti se překonávají v historkách o teroristických hrozbách, pronásledování a znásilňování. Co z toho je pravda a co není? To samozřejmě nemůže vědět.
Píše i o tom, jak úřednice při podobných jednáních potlačují smích a žadatelé o azyl si nosí v kapsách cibule, aby mohli víc plakat. Je to nedůstojná situace a u zaměstnanců vyvolává tato práce logicky emoce a odpor k migrantům. Nakonec autorce připadá, že „migranti přežijou všechno, jako rebelská stébla trávy, co rostou z neplodné půdy“.
Autorka způsobila v roce 2011 po prvním vydání knihy ve francouzštině velký skandál a z úřadu ji propustili.