Článek
Na loňském albu Wilder Mind se londýnská čtveřice kolem zpěváka a kytaristy Marcuse Mumforda změnila. Od folkové zvuku kořeněného rockovým švihem přešla možná trochu nečekaně do oblasti indie rocku. V písničkách dostaly více prostoru elektrické nástroje a odklonily se tak od z prvních dvou alb charakteristického zvuku k povšechně snáze zaměnitelnému.
Album Wilder Mind přitom není špatné, formace však na něm trochu ztratila osobitost, která jí předtím zajistila obrovský nárůst popularity a vytáhla mezi ty, které daly folku smysluplná rocková křídla.
V O2 areně to však nebyl problém, jenž by odebral koncertu energii a dynamiku. V programu vedle sebe stály skladby z posledního alba i z minulých kolekcí Sing No More (2009) a Babel (2012) - lišily se jenom tím, že muzikanti brali do rukou střídavě různé nástroje.
Atmosféra písniček se ale vyrovnala, rockový háv slušel úplně všem a v těch, v nichž nebyl na první poslech patrný folkový základ, jej svým pěveckým výrazem zdůrazňoval Marcus Mumford. Spolu s ním pak tři ostatní, kteří se během večera s jistotou a bravurou chápali vokálních partů.
Samotnou kapelu ještě doplnili ještě dva hráči na dechové nástroje a houslista, kteří se objevovali v písních, kde si jejich přítomnost vyžadovala aranžmá. I díky tomu proběhl v O2 areně znamenitý koncert, který ukázal, že britská skupina je lehce schopna strhnout svým výkonem diváky nejenom v menších prostorách, ale i ve velkých.
Ti, kteří si zakoupili vstupenky na místa k sezení, se jako jeden muž postavili hned při druhé skladbě Little Lion Man z debutového alba a následně si pak – podle tempa písniček – střídavě stoupali k tanci a sedali k zasnění. Mumford & Sons totiž vedle sebe kladli písně svižné i volné a dramaturgicky vedli set tak, aby se na delší čas nepřilnul ani k jedné z těch poloh.
Při The Cave vyrazil Marcus Mumford mezi diváky a proběhl celou halou, přičemž zpíval, zdravil se s nadšenými fanoušky a ještě poměrně svižně běžel. V závěru koncertu se čtveřice přesunula na malé pódium uprostřed haly a pouze s kytarou tam v nádherně znělých vokálech odzpívala jemné Timshel a Cold Arms.
Poté se vrátila na velké pódium a dohrála koncert, jenž nesporně patřil k těm poctivým a tím pádem i podařeným.
V předprogramu vystoupil zpěvák a kytarista Bill Ryder-Jones s kapelou. Čtyřicetiminutový blok bývalého člena britských The Coral přinesl indierockové písničky zajímavé především ve svých aranžích. Jednu z nich si s ním přišel zazpívat i Marcus Mumford.
Mumford & Sons
Mumford & Sons O2 arena, Praha, 20. května
Celkové hodnocení: 90%