Článek
Je to moderní kapela. Na svých albech má energické písničky, v nichž se střídají rapové pasáže s výraznými melodickými refrény. Je to alfa a omega její tvorby, a tak jsou skladby na jednu stranu vždy vytažené až do takřka stadiónových chorálů, na stranu druhou očekávatelné, bez překvapení. Vždy v podstatě záleží jenom na tom, jestli se povede refrén.
Moderní je tahle parta dvou bubeníků a několika raperů, zpěváků a příležitostných kytaristů a programátorů také v koncertním provedení svých skladeb. Podstatná část zvuků, které naživo prezentuje, putuje do reprobeden z počítače nebo přes počítač. Výsledkem je přesvědčivý sound, zvuk jako z desky a především bezchybné vokály členů kapely.
Současně je to takový malý moderní podvod, protože Hollywood Undead by naživo tak jisté vokální party nezazpívali, stejně tak by jedna hrající kytara nepřinesla tak kompaktní zvuk, jakým se prezentují. A tak se řadí mezi kapely, které si svůj koncertní sound vozí zabalený v krabičce a na pódiu ho jenom rozbalí a použijí. Živý je pohyb, rapové pasáže, přidané zpěvy, kytara, baskytara a bicí. Publikum s tím bylo přirozeně spokojené, protože dostalo to, co zná z alb.
Nutno konstatovat, že tenhle způsob pódiové prezentace je dnes normální. V případě Hollywood Undead zaplaťpánbůh za to. Kdyby totiž předvedli to, co naživo zahráli v kusech coververzí písniček Seven Nation Army od The White Stripes a Du hast od Rammstein, byl by to zoufalý koncert.
Předskakující americká čtveřice Attila nabídla dychtivý metalcore, živý, syrový a především přísně rytmický. Na zahřátí dobrá volba.