RECENZE: Ronan Keating dal emoce do slov, ne do výrazu

Obrovská popularita kapely mu dovolila pustit se po jejím prvním rozpadu v roce 2000 na sólovou dráhu, vydat vlídně přijatý debut Ronan a vlastně vydržet do současnosti.

Time Of My Life je Keatingovou desátou sólovou deskou, a lze tedy říct, že patří k velmi pracovitým umělcům. Přestože není skladatelem písniček v komplexním smyslu slova, na jejich vzniku se podílí. Postupem času svou hudební řeč dovedl do pozice popového solitéra, který miluje sofistikovanou podobu stylu, jeho lehkou tvář.

Nové album patří rozhodně k těm nejlepším, která vydal. Má letní atmosféru, současně z něho čiší vyzrálost a interpretační schopnost zpěváka. Neudivuje na něm pěveckým rozsahem, protože o to mu nejde.

Jeho zjevným cílem bylo nazpívat dobré popové písně, které budou mít výše uvedenou atmosféru, v textech bude dost lásky, štěstí i chlapských slabostí a vedle Keatingova hlasu budou slyšet znělé vokály jako lahůdka písniček i celé desky.

Do svého pojetí popu přijal Keating jak irské folklórní názvuky, tak americkou country. Připomíná to tvorbu Fleetwood Mac, spanilý soft rock, který baví za všech okolností, protože má silné vnitřní pnutí a přitažlivost.

Chybí mu jen více skutečných emocí. Keating zvládá své party, zvládá vyprávět příběhy, ale v jeho přednesu není extra hluboký prožitek. Přesněji řečeno – emoce jsou v obsahu slov, ne v jejich podání.

Poklonou Irsku (a také České republice) je závěrečná coververze oscarové písničky Falling Slowly, kterou pro sebe i film Once napsali Glen Hansard a Markéta Irglová. Keating k její prezentaci přizval countryové duo The Shires a prokázal, že hezkou písničku nelze pokazit, leda vylepšit.

Time Of My Life je album prezentující různé podoby hudebního i životního štěstí. Především však důstojnou formu soft rocku, stylu, který je pro každého.