Článek
Lost Objects je tematicky mimořádně silné dílo, věnuje se otázce ztrát od ztrát věcí denní potřeby, až po ztráty blízkých. Libreto nositelky Pulitzerovy ceny Deborah Artmanové zmiňuje i ztrátu schopnosti porozumět jazyku nebo ztrátu jeruzalémského chrámu a věnuje se též otázce zmizení známých osobností, jako byla letkyně Amelia Earhartová. Jde však ještě dále, v textech ze Starého zákona se zabývá i otázkou, co s nalezenými předměty.
Dílo je silné také po hudební stránce, protože kombinuje odkaz barokní hudby s rockem, i když v pražské inscenaci se neobjevil DJ, jehož práce s nahrávkou v jiných inscenacích evokovala vynořování a ztrácení se přetrhávaných vzpomínek.
Nastudování Národního divadla se hodně lišilo od předchozích, protože se změnilo obsazení, kontratenory nahradily dvě mezzosopranistky a místo barokního ladění bylo použité současné s komorním A na 442 Hz.
Ani tyto změny však neoslabily vyznění gradujícího oratoria, nezbavily je výjimečnosti. Zatímco úvod se nesl v duchu minimalismu, v závěrečné části vytvářela dramatický kontrast k orchestru rocková kapela, ať už to byla zkreslená kytara v desáté části o smrti horolezce George Malloryho, který se marně pokoušel pokořit Mount Everest, nebo vpády bicích do táhlých smyčců v závěrečné Amelii. Dirigent Petr Kofroň projevil ohromný cit pro skladbu.
Dílo bylo zvolené velmi vhodně, patří k nejsilnějším z okruhu souboru Bang On The Can jak hudebně, tak filozoficky. Naplno se v něm projevil talent všech tří skladatelů i jejich schopnost spolupracovat a ctít náladu, protože nebývá běžné, že by různé části oratoria složili různí autoři.
K působivosti přispělo scénické ztvárnění v režie Michaela Bielického a Kamily B. Richter. Stavělo na projekcích na pruhy pláten visících ze stropu. Jednoduché piktogramy nebo texty a písmena zdůrazňovaly téma každé z jedenácti částí i (post)minimalistické pojetí skladby.
Dojem byl ještě silnější než při nedávném vystoupení Davida Langa v Památníku na Vítkově, kde uvedl The Little Match Girl Passion, za jejíž andersenovské libreto dostal také Pulitzerovu cenu.
Jistěže lze mít drobné výhrady. Tučňáci ani lední medvědi se nehodili do himálajského příběhu Malloryho a symbol proudového letadla neodpovídal stroji, jaký pilotovala Earhartová. Osobně bych možná uvítal i barokní ladění, ale chápu, že by to bylo příliš složité, navíc se v současném ukázalo, že síla skladby nestojí jen na hlubším naladění nástrojů.
Rozhodně jde o jednu z nejzdařilejších inscenací soudobého díla, jakou jsme mohli u nás v posledních letech vidět, svým významem bych si ho dokonce dovolil přirovnat k uvedení Pádu domu Usherů ve Státní opeře, protože je to vzácný případ uvedení silného díla napsaného v novém miléniu předními tvůrci.
Bohužel tomu neodpovídá zájem diváků, ani premiéra nebyla vyprodaná a v sobotu hrozí, že bude Nová scéna poloprázdná. Pokud se zájem nezvýší, působivá skladba zmizí po čtyřech uvedeních z repertoáru, což by bylo smutným vysvědčením pro kulturnost české posluchačské obce.