RECENZE: O ztrácení věcí, jistot i sebe sama

Jejich jedenáctidílné oratorium na text spisovatelky a básnířky Deborah Artmanové je týmovou prací zkoumající fenomén ztrácení věcí: od ztrát natolik banálních předmětů, jako jsou ponožky, až po ztrátu víry, vzájemného porozumění a sebe sama. Čerpá přitom z různých textových zdrojů včetně Tóry a Talmudu.

Téma ztrát a pomíjivosti je konfrontováno s návratem k formální jistotě barokního oratoria. Jeho hudební jazyk se pohybuje od minimalismu až po drsnou rockovou naléhavost. Lost Objects nastudoval umělecký ředitel Opery ND Petr Kofroň, který se soudobé hudbě věnuje soustavně především se svým Agon Orchestra.

Dílo, jehož jazyk nemusí být přístupný, neřkuli atraktivní pro každého posluchače, přiblížil citlivě a maximálně v jeho hudebních kvalitách, a to společným úsilím členů Orchestru ND, komorního obsazení Kühnova smíšeného sboru i sólistek Jitky Burgetové, Jany Horákové Levicové a Lucie Hilscherové.

Scénická podoba, která je dílem Michaela Bielického, Kamily B. Richter a Jana Hladila, pracuje se zmnoženou „minimalistickou“ akční projekcí postav, věcí i úryvků textů prolínajících se na scéně v podobě dětského krasohledu či kaleidoskopu. Od ponožek přes tučňáky a slony až ke kostlivcům. A mihnou se i červené trenýrky vlající nad Pražským hradem. Zpočátku je to hravé, během hodinové produkce postupně jednotvárné a ilustrativní.

Je chvályhodné, že Opera ND usiluje o kontakt se soudobou hudbou, zvláště když v jejím čele stojí člověk, který si s ní tak dobře rozumí. Uvedení oratoria Lost Objects je toho důkazem. Do konce sezóny se na Nové scéně objeví ještě třikrát, 19. prosince, 14. a 24. ledna 2016.