RECENZE: Prezentace nesnesitelného génia. Do českých kin jde již druhý film o Stevu Jobsovi

Ve filmu Steve Jobs scenáristy Aarona Sorkina (napsal mimo jiné i scénář snímku The Social Network o zakladateli Facebooku Marku Zuckerbergovi a dostal za něj Oscara) a režiséra Dannyho Boylea (Milionář z chatrče, 127 hodin) ho hraje Michael Fassbender.

A daří se mu proti Kutcherovi mnohem lépe.

Velkou zásluhu však na tom mají i Sorkin a Boyle. Sorkin se při psaní nevydal cestou klasického životopisného filmu, ale zarámoval děj do tří základních, jevištně pojatých situací, respektive prezentací. Tou první je představení Macintoshe v roce 1984, druhou uvedení NeXTu a třetí představení iMacu.

Všechna tři jednání se odehrávají vždy těsně předtím, než se otevřou dveře obřího sálu a publikum vejde dovnitř, aby ovacemi uvítalo Mistra. Tedy především mistra prezentací. Jobs dokázal neuvěřitelným způsobem přesvědčit davy o své pravdě – ale už méně dokázal přesvědčit zbytek světa o tom, že ta jeho pravda, vtělená do počítačů, je nejlepší prodejní artikl.

Už vůbec nedokázal o svých pravdách přesvědčit své blízké, vůči nimž se choval arogantně a bez sebemenší ochoty jim naslouchat. A právě ono zarputilé trvání na „své pravdě“ i tváří v tvář obchodním prohrám, své malé dceři, kterou až do jejího dospívání odmítal uznat za vlastní, a tváří v tvář spolupracovníkům, kteří jeho sny a vize realizovali, je osou dramatu.

Jobs byl (přinejmenším v Sorkinově textu) z oněch mozartovských géniů s nesnesitelnou povahou, v kontaktu s jednotlivými lidmi sociálně téměř negramotný, v kontaktu s masou manipulátor. To samo tvoří ve filmu kontrast, který Fassbender hraje s velkou přesvědčivostí.

Především komunikace s dlouholetou „pracovní manželkou“ Joannou, která v brilantním podání Kate Winsletové jako takřka jediná dokázala Jobsovi říct pravdu do očí, odporovat mu (ale jako šéfka marketingu být zároveň navenek zcela loajální), je nosičem dramatického napětí. Podobně i jeho střety s kamarádem z mládí Stevem Wozniakem (výborný, v protikladu k Jobsovi emotivně působící Seth Rogen) a s ředitelem Applu Johnem Sculleym tvoří onen lakmusový papírek, který odhaluje podstatu Jobsovy osobnosti.

Režisér Boyle byl pro Sorkinův scénář skvělou volbou. Se zkušenostmi z filmu 127 minut, v němž byl sólista James Franco dvě hodiny zaseknut rukou ve skále, bylo jasné, že dokáže pracovat se zdánlivě statickou scénou natolik filmařsky nápaditě, že si divák vůbec neuvědomí, že se „nic moc nehýbe“, a nemá čas se nudit.

Přesto lze těžko napsat, že Steve Jobs je strhující film. O Jobsovi se vše podstatné dozvíme už v prvním dějství, a i když další dvě něco navíc přinesou, není toho tolik, aby film chvílemi přece jen příliš nestavěl na počítačových technologiích a neztrácel na zajímavosti. Zvlášť pro diváky, kteří jsou v nich podobnými analfabety, jako byl Steve Jobs v mezilidských vztazích.