RECENZE: Málo využitá příležitost autora M. J.

Měla se původně jmenovat Smrt spisovatele K. a nakladatel po protestu ze strany zástupců Kundery souhlasil se změnou titulu, obálky hrající si s fotografickým motivem Kunderovy návštěvy Paříže i proměnou průvodního textu.

I když je výrazně uvedeno, že jde o „román, kde není ani slovo míněno vážně“, autor staví svého slavného spisovatele K. před soud.

Není pochyb, že jde o vinu ze 14. března 1950, kdy „studující K.“ udal, že Iva Plytká sdělila studujícímu Práskovi, že se téhož dne sešla v Praze s jistým Miroslavem Vojáčkem, který měl údajně sběhnout z vojny a dal si k ní do úschovy kufr. Spisovatel K. byl v bývalé vlasti zatčen při řízení auta pod vlivem alkoholu a souzen za toto udání.

Druhým motivem je příběh novinářky Anny Plecité, která se díky kolegovi Denisovi dozvěděla o jeho zatčení. Sama se však ocitla ve vězení, z něhož byla pouštěna na soudní řízení.

A třetím je osud mladého muže Michala, podle všeho ročníku 1976, jehož zdraví se zhoršuje úměrně s úspěchy autora K., a tak by mohl sloužit jako seizmograf popularity jeho budoucích románů. Jeho příběh nejvíc připomíná pokus o román.

Škoda že Martin Jun dal přednost občanskému rozhořčení nad odhalením dokumentu z onoho března roku 1950. V něm zaznamenal vrchní strážmistr kriminálky Rosický informaci, že Milan Kundera oznámil jednání spolustudentky Ivy Militké-Plytké a Miroslava Dlaska-Práska ohledně Miroslava Dvořáčka-Vojáčka, který byl později odhalen jako agent chodec.

Působivý motiv mravní odpovědnosti člověka za své činy, byť by mohlo jít o světoznámou osobnost, rozmělnil v publicistické připomenutí diskuse ohledně záznamu o Kunderovu oznámení.

Proč však přejmenoval hlavní aktéry aféry a třeba kriminalistu Aloise Paška uvádí jeho jménem? Ze Zdeňka Pešata obviňujícího Dlaska učinil Pešatu. Hodnocení činu slavného spisovatele K., před exilem komunisty, přenechal opět reálným osobám, mimo jiné Pavlu Kohoutovi či Jiřímu Stránskému.

Připomíná diskusi spisovatele K. s Václavem Havlem, jehož budoucího politického oponenta však jmenuje jako „Lause“.

A tak se mísí postupy publicistiky, literatury faktu a fabulované literatury, což je škoda. Po celém literárním pokusu zůstane v budoucnu jen informace redaktora Ondřeje Kavalíra o jednání s Milanem Kunderou a o protestech jeho právníků.