RECENZE: Dvaadvacátý ročník festivalu Benátská! ovládli HIM romantikou a Team politickou satirou

Buď jak buď, kulturní podnik proběhl již podvaadvacáté a na dvou pódiích se představili interpreti z domova i ze zahraničí.

Hlavním tahákem byli finští HIM, kteří svým drásavě romantickým love metalem pošramotili srdce leckterého senzitivního fanouška. Vokalista kapely Ville Valo vkráčel nonšalantně na scénu s cigárkem a mrkl okem do prvních řad, kde natěšenost fanynek hraničila s hysterií. Kapela za ním hrábla do strun a odstartovala přehlídku romanticky potemnělých, ale trochu kýčovitých skladeb.

Fanoušci se dočkali jak Join Me in Death, tak i coveru od Chrise Isaaka Wicked Game. Ville Valo přiložil pod kotel emocí, když jeho hlas vystoupal do fistule, sáhl si do rozkroku a mikrofon strčil do úst. HIM sice působili trochu lacině a časem i monotónně, nicméně slušný ohlas si přece jen zasloužili.

Slovenská legenda pop-rocku konce minulého století, skupina Team, zvládla svůj set s naprostou suverenitou. Zpěvák Paľo Habera hned od začátku vesele vtipkoval a okamžitě vzal celou show na sebe.

„Ti mladí, které tu vidím, ti nás nepamatují. Starší možná, ale ti, kterým je tak kolem padesáti, tak to jsou ti naši,“ zhodnotil situaci pod pódiem. Nicméně fanoušci bez rozdílu věku si naplno užili prověřené hity Reklama na ticho, Držím ti miesto nebo Malá nočná búrka.

Habera si s nimi dělal, co chtěl. Dokonce dirigoval jejich sborový zpěv, který navrch upřímně pochválil coby zkušený porotce hudební soutěže. A zvládl i politickou satiru, když jemně ironizoval vkus oblékání prezidenta Miloše Zemana. To vyvolalo dusno v kanceláři produkce, kde se jakýsi občan domáhal nápravy a argumentoval, že nestrpí, aby nějaký cizinec urážel českou hlavu státu. Stačí chvilka a z hudebníků neškodné poprockové kapely se vmžiku stanou političtí aktivisté.

Dramaturgie festivalu se tradičně opírá o domácí interprety s velkou posluchačskou základnou. Skupina Škwor sice zápolila s technickými problémy, ale dokázala zabojovat a předvedla poctivou podívanou s ohňovými efekty, kterou fanoušci vděčně ocenili.

Eddie Stoilow rostou koncert od koncertu. Ačkoli zpěváka Jana Žampu trápily přetažené hlasivky, dal do svého výkonu veškerou sílu a s kolegy odvedl vysoce profesionální výkon. Rutinéři Visací zámek zvládli zahrát punk s grácií i s padesátkou na bedrech, stejně jako světoběžník Ivan Král, který míchal angličtinu s češtinou, a vůbec mu to nevadilo.

Vypsaná fixa dokázala rozpohybovat lidi i daleko od pódia, kdežto Tomáš Klus posílal pozitivní energii do nekonečných zástupů s každým vyřčeným slovem.

Chinaski pak stihli uprostřed svého tvrdě zahraného setu poskytnout fanouškovi chvilku, ve které požádal svou dojatou snoubenku o ruku. Dobře to dopadlo, do mikrofonu odpověděla kladně.

A což teprve ženy zpěvačky. Plachá a křehká Patricie si sympatickým výkonem naklonila i techniky stojící vedle pódia a zrzka Debbi se skoro dívčí suitou v zádech vládla mocným hlasem. Chvíli sametově hladil, chvíli se zase hřmotně valil údolím.

Letošní festival Benátská! nalákal šestnáct tisíc lidí. Pokud nepočítáme HIM, drtivá většina fanoušků dorazila na časem prověřené české a slovenské kapely. V našich končinách nostalgie prostě stále drží – a pořadatelé festivalu jsou si toho vědomi. Byli by sami proti sobě, kdyby něco razantně měnili. Je-li to dobře, či nikoli, ukáže budoucnost.