Článek
Před čtyřmi lety jste hráli na festivalu v Přeštěnicích, kde tehdy pršelo a bylo bláto. Abyste se dostali před diváky, auto vás zavezlo až skoro na scénu. Pamatujete si na to?
Jasně, to si pamatuju! Bláto je součástí pravé festivalové nálady. Ale doufám, že tentokrát s sebou do Kadaně přivezeme sluníčko.
Vzpomenete si na silný zážitek z nějakého festivalu?
Mé nejsilnější vzpomínky na festivaly pocházejí z doby, kdy jsem byl sám platícím divákem. Bylo to předtím, než jsem měl svou kapelu. Byly to absolutně šílené večírky, kdy mi bylo jedno, v jakém stavu se druhý den probudím.
Vystupujete rádi na festivalech, anebo upřednostňujete sólové koncerty?
Mám rád obojí. Ale hrát v noci venku má své velké kouzlo. Navíc v létě bývají lidé většinou v dobré náladě, což se projeví i na pódiu.
Za rok oslavíte dvacet let existence. Věřili jste na začátku kariéry, že to vydržíte tak dlouho?
Ne, v té době jsem žil jenom současností, ze dne na den. Myslel jsem, že touhle dobou už budu po smrti – vedl jsem dost divoký život.
Žijete v Helsinkách. Je ve vaší hudbě něco, na co má to město zásadní vliv?
Rozhodně ano. Napsal jsem hodně písní o tamních lidech a v mnoha můžete slyšet blízkost moře. Hodně mě při psaní ovlivňuje příroda.
Mnohé finské kapely ve světě uspěly, například HIM, Sunrise Avenue, Nightwish nebo Waltari. Co je na finském rocku přitažlivé?
Myslím, že finská hudba je upřímná a přímočará. Je hodně slovanská a nevypůjčuje si mnoho z rhythm and blues.
Na co se můžeme těšit při vašem vystoupení na českém festivalu Vysmáté léto?
Nějakou dobu jsme teď nehráli, takže jsme ve velmi veselé náladě.