Článek
Nakolik přispěl ke vzniku desky Idiot úspěch prvního sólového alba?
Věděl jsem naprosto jasně, že budu-li se věnovat i nadále rapu, vše bude směřovat k další sólové desce. Do svých alb ukládám zkušenosti, je to vlastně můj deník. Pokud budu stále dělat hudbu, je mi naprosto jasné, že má tvorba povede ke vzniku sólových projektů. Jinak bych byl neukojený či frustrovaný a nemělo by smysl se hudbou zabývat.
Můj rap není pro dospívající mládež, ale spíš pro starší a zralejší posluchače
Je název alba Idiot inspirován knihou spisovatele Dostojevského, nebo vás zaujala zvuková údernost slova?
Všechny věci vymýšlím jako vizuální symboly a název musí být vždy esencí celého díla. Pokaždé si představuji, jak slovo bude působit v napsané podobě. To slovo funguje jako facka. Ale je zde i inspirace Dostojevským. Hrdina knihy Myškin je tak hodný, že ho ostatní mají za idiota. A moje srdcařství, obětování pro věc, je mnohdy podobně naivní.
Znamená to, že se ve svých textech vypovídáváte z vnitřních traumat?
Ano, texty jsou hodně osobní. Až si album Idiot poslechnu za dvacet let, budu podle skladeb vědět, co mě v tu chvíli bolelo nebo nadchlo. Ovšem na druhou stranu, ta sdělení jsou univerzální a fungují na lidi v obecné rovině. Takže ačkoli nebude někdo znát mé životní osudy ani lidi, o kterých text pojednává, snadno všemu porozumí.
Je nejintimnější skladbou na desce Planeta Praha?
Jednoznačně. Popisuje mé nejranější vzpomínky. Třeba Michal H. byl můj spolužák ze základky, který měl od dětství problémy s chováním. Nakonec se zapletl s bulharskou mafií a její členové ho ve Stromovce popravili zezadu u zdi. Zvláštní paralela mě pojí s dalším hrdinou toho textu, neonacistou Filipem Vávrou.
Oni si nás totiž lidi zaměňovali, a když jsme se nedávno potkali u venčení psů, tak jsme si to vyjasnili. On mi říkal, že si nás lidi pletou, a já mu odvětil, že to vím a strašně se za to stydím. To byla celá naše rozprava. Já toho člověka naprosto nerespektuju a nebavím se s ním. Ale všichni lidé si v sobě nosí podobná traumata z mládí celý život. Já mám výhodu, že je mohu takto zpracovat a veřejně o nich mluvit.
V textech je hodně vulgarismů. Nehrozí nebezpečí, že se na ně posluchač upne a uteče mu podstata?
Vulgární výrazy tam nejsou proto, aby text zněl za každou cenu drsně. Všechna slova ze mě jdou samovolně a přirozeně. Jestli ovšem někoho svede sprosté slovo na scestí, tak mu zkrátka není pomoci.
Neumí číst mapu, a mě zajímají lidé, kteří to dovedou. Můj rap není pro dospívající mládež, ale spíš pro starší a zralejší posluchače.
Na hudební složce mimo jiné spolupracovali i Michael Kocáb, Jiří Korn a Ondřej Brzobohatý. Jak dlouho jste věděl, že s nimi chcete spolupracovat?
U Korna a Kocába to bylo jasné dost dopředu. Udělat volnou verzi písně Karel nese asi čaj, ve které Jiří Korn účinkuje, bylo mým dávným snem. Vždycky mě fascinoval tím, jak dokázal v popu stárnout s noblesou. Stejně jako Kocáb v rocku. Bylo mi ctí s nimi spolupracovat. Dlouho jsem také nosil v hlavě nápad použít cemballo.
Proto je tam Ondřej Brzobohatý, který nahrál part do skladby Čas nečeká. Je to poslední píseň, která celou desku v podstatě akcentuje.
Jak ale zjistíte, že nastal váš čas a měl byste s kariérou skončit?
To člověk musí poznat vnitřním barometrem. Jednoho dne si prostě řeknu dost, a bude konec.
Celou svou hudební kariéru věřím na určitý vnitřní pocit. U této desky jsem spokojen, ale pokud by mi ji lidé chválili a já jsem cítil, že to tak není, je všechno špatně.