Článek
Svatopluk Havelka působil na hudební scéně od počátku 50. let, nejprve se věnoval úpravám lidových písní i sborovým skladbám. Důležitý přelom v jeho tvorbě znamenala První symfonie, která jej představila jako symfonika se schopností výstavby větších hudebních ploch. Tehdy pronikl i do širšího povědomí veřejnosti.
Tvořil jak komorní, vokální a symfonickou hudbu, tak i hudbu filmovou a scénickou, která obsahuje desítky kompozic k celovečerním i krátkým filmům. Havelkovu někdejší myšlenkovou orientaci dokládá kantáta Chvála světla či orchestrální obraz Che Guevara, inspirovaný kubánským revolucionářem.
Autor posléze přijal za svou křesťanskou víru. Projevuje se to ve skladbách z posledních dvaceti let - v jeho Oratoriu o Jeronýmu Pražském, v biblické kantátě Profeteia i v komorních kompozicích Tichá radost, Rozhovory duše s Bohem, Parénéze, komorní kompozice Pocta Fra Angelicovi a vedle Percussionaty například i duchovní skladby pro bicí nástroje. Za jeden z vrcholů jeho díla je považována apokalyptická symfonická fantazie Hommage a Hieronymus Bosch z počátku 70. let.
Teprve v 65 letech po pádu totalitního režimu byl Havelka povolán jako pedagog na pražskou Akademii múzických umění, kde byl v roce 1990 jmenován profesorem skladby.