Ze srážky vlaků u Kdyně viní strojvedoucího

Podle závěru kriminalistů právě kvůli vyšší rychlosti nedokázal Jaroslav K. na kluzkých kolejích ubrzdit motoráček s jedním vagonem, projel návěstidlem na červenou a čelně se srazil s protijedoucí lokomotivou, která táhla měřicí vagon. Při nehodě z loňského září se zranilo 19 lidí a dalších několik milionů korun je účet za poničené vlaky a trať.

„Jako strojvedoucí osobního vlaku při vjezdu do železniční stanice Kdyně nedovoleně překročil stanovenou rychlost, přičemž nezastavil v místě určeném pro výstup a nástup cestujících a nezastavil ani před návěstidlem se signálem stůj na odjezdu z nádraží,“ uvedla domažlická policejní mluvčí Dagmar Brožová.

Podle policejní mluvčí obviněný strojvůdce vjel do stanice rychlostí 60 km/h, přičemž povolená byla čtyřicítka. „Proti usnesení o zahájení trestního stíhání si prostřednictvím svého obhájce podal stížnost, o které bude rozhodovat státní zástupce,“ dodala Brožová s tím, že pokud soud rozhodne o vině, může strojvůdce skončit ve vězení až na osm let.

Poté, co motoráček vybočil z hlavní trati směrem do stanice, se mašinfíra chystal zastavit. Na koleji, která byla zarostlá trávou a vlhká od rosy, ale brzdy nereagovaly. Vagon tak proklouzal kolem celého nádraží, projel červenou a těsně za výhybkou, jež ho vrátila zpět na hlavní trať, došlo ke střetu s protijedoucí lokomotivou.

Že něco není v pořádku, zjistil Jaroslav K. už při vjezdu na nádraží, asi dvě stě metrů od nástupiště. „Chtěl jsem si trochu přibrzdit, ale klouzalo to a jelo jako po másle. Začal jsem pískovat a přerušovaně brzdit. Nebylo to nic platné, tak jsem tam šlehnul rychlobrzdu a zatáhl ruční brzdu,“ popisoval obviněný strojvedoucí dramatické okamžiky.

Když ani nouzový krok nepomohl a vlak se smýkal pořád dál, tak podle svých slov ještě doufal v to, že až vyjede zpátky na hlavní trať, brzdy se chytí a vlak zastaví.

„Jenže to jsem neměl tušení o protijedoucí lokomotivě. Když jsem ji uviděl, už se nedalo vůbec nic dělat. Během pár vteřin jsme byli v sobě,“ řekl strojvedoucí.

Za kniplem v kabině zůstal, i když už mu bylo jasné, že střet nedokáže odvrátit.

„Po nárazu jsme viděl, jak se cestující válejí po zemi. Nastal hrozný zmatek. Chtěl jsem se postavit a jít jim pomoct. Nešlo to, byl jsem v kabině přimáčknutý a nemohl se ani hnout. Ven mě museli vystříhat hasiči. Do žíly jsem dostal kapačku a letěl vrtulníkem do špitálu,“ vzpomínal strojvůdce, který patřil k nejvážněji zraněným.

Kromě mnohačetných zlomenin měl silné vnitřní krvácení. Lékaři mu zachránili život na poslední chvíli. V nemocnici strávil několik měsíců.

Svědci na policii uvedli, že po nárazu letěl motorák asi deset metrů vzduchem a po dopadu ještě dalších několik metrů skákal po pražcích. „Bylo vidět, že se předtím snažil brzdit, ale po kolejích se jen smýkal. Měl zablokovaná kola a od náprav mu šel bělavý kouř,“ uvedl jeden z nich.

Podle něj byl vůbec zázrak, že nikdo při nehodě nezemřel. „Obzvlášť ten strojvůdce z motoráku. Když jsem viděl sešrotovanou kabinu, tak jsem nevěřil, že to mohl přežít. Byl tam chudák zaklíněný. Nekomunikoval, byl evidentně v šoku a vážně zraněný. Muselo mu být jasné, že dvacetitunový motorák proti sto tunám nemá šanci. Přesto zůstal v kabině a do poslední chvíle se snažil zastavit,“ dodal svědek.