Za toxické chemikálie v Úhlavě trest nepadl, firma ale čelí žalobám

Policie případ předloni v srpnu postoupila Městskému úřadu v Klatovech jako přestupek proti zákonu na ochranu životního prostředí „Rozhodnutí vydáme do konce letošního dubna,“ řekl Právu vedoucí odboru životního prostředí klatovské radnice Libor Hošek

Podle něj se správní řízení protáhlo mimo jiné kvůli dodatečným rozborům pozemních vod. „A také jsme čekali na to, jak se firma postaví k nápravným opatření z hlediska ekologie, což je důležité pro stanovený výše případných sankcí,“ dodal Hošek.

Trpělivost ale došla postiženým organizacím a lidem v okolí toku, kteří se náhrady škody domáhají soudní žalobou proti firmě. Jde o stovky tisíc korun. Například majitelka sousedního pozemku, do kterého chemikálie prosákla, žádá kompenzaci za jeho znehodnocení. Sportovní rybáři zase chtějí peníze za uhynulé ryby.

Největší částku, a to skoro půl miliónu korun, požaduje Vodárna Plzeň za náklady spojené s odstraněním hrozby kontaminace pitné vody.

Při havárii uniklo z firmy přes 200 litrů chemikálie do Drnového potoka, který je jedním z přítoků Úhlavy. Havarijní situace byla mimořádná, Vodárna tehdy s velkým úsilím řešila ochranu povrchového zdroje vody i náhradní čerpání vody z řeky Radbuzy. Nasazeni tehdy museli být i hasiči, kteří postavili zařízení s čerpadly a půlkilometrové potrubí nutné pro náhradní čerpání vody z Radbuzy.

„Jedná se o částku, která zahrnuje zvýšené náklady za mimořádné dávkování aktivního uhlí pro úpravu vody, navýšení počtu rozborů kvality vody a nárůst mzdových nákladů souvisejících s přesčasy a prací o víkendu,“ uvedla k žalobě mluvčí vodárny Dana Veselá.

Asi 200 litrů mořidla proti plísni přeteklo v noci ze 7. na 8. října 2019 z impregnační vany a odtokovým potrubím na dešťovou vodu se z areálu firmy dostalo do Drnovského potoka. Stopy po uniklé látce detekovali vodohospodáři až ve Vltavě v Praze. Kromě úhynu většího množství ryb muselo město Plzeň dočasně brát pitnou vodu z řeky Radbuzy, kterou do úpravny přečerpávali hasiči mobilním potrubím.

Případ od začátku vyšetřovala policie jako podezření z trestného činu ohrožení životního prostředí z nedbalosti. Konkrétního pachatele ale nezjistila a věc předala správnímu orgánu kvůli zjištěným závadám v bezpečnosti práce a při skladování nebezpečných látek.

Původně kriminalisté jako podezřelé prověřovali zaměstnance firmy, jenže pak zjistili, že do nezajištěného areálu podniku mohl snadno vniknout i někdo zvenčí a toxickou látku vypustit například ze msty.

Že impregnační vana přetéká, zjistil noční hlídač kolem půl třetí ráno, když zaregistroval nezvykle hlasité šplouchání. Delší dobu mu pak trvalo, než našel kohout, kterým přitékající chemikálii zastavil. Vše nehlásil, až ráno, když přišel mistr do práce. „Netušil jsem, o jak hrozný sajrajt se jedná,“ tvrdil.

Zaměstnanec, který ten den impregnační nádrž obsluhoval, se při výslechu dušoval, že přívodní kohout po jejím napuštění uzavřel v osm večer. Vana podle něj byla volně přístupná zvenku, neboť v té době nebyl oplocen celý areál.