Článek
Žena před soudem uvedla, že jí malý bude chybět, ale starost měla o to, aby dostala co nejmenší trest. Lítost podle znalkyně měla především sama nad sebou.
Žena, která často místo péče o malého syna trávila čas se svými kumpány na ulici v centru Brna, osudný den dorazila rozrušená po předchozí hádce s kamarády na benzínku. Tam ji naštvalo to, že jí obsluha benzínky nedala zapalovač, aby si mohla zakouřit. V odstaveném autě se proto brutálně vrhla na syna, bila ho pěstí do hlavy a nakonec jej popadla a hlavičkou mu tvrdě udeřila do madla dveří. Pak si schrupla. Když se vzbudila, udělala si selfie za volantem, pak fotila zubožené tělíčko mrtvého syna a začala po kamarádech zjišťovat, co má dělat.
Nad ženinou otrlostí kroutil hlavou i státní zástupce Petr Bejšovec. „Každý savec chrání své mládě před veškerým zlem světa. Matky dokázaly za své děti položit i život. A obžalovaná použila tak hrubé násilí proti zcela bezbrannému dítěti. To nebyla žádná nehoda nebo hloupost. Je tristní, jak jednala po činu, žádné prozření nebo lítost,“ řekl žalobce, který pro ženu chtěl trest při horní hranici trestní sazby, která činí až dvacet let.
Měla frustraci
Naopak obhájce namítl, že by soud měl být shovívavý. „Čin spáchala v rozrušení, byla v tísnivých podmínkách,“ tvrdil. Samotná matka měla starost o to, aby nedostala moc přísný trest. „Nemám k tomu víc co říct, mrzí mě to, udělala jsem špatnou věc. Malý mně bude chybět. Nechci dostat hodně,“ prohlásila.
Znalkyně ženin intelekt ohodnotila jako na pomezí mezi hlubokým podprůměrem a mentálním defektem. „Dítě nejdřív velmi dobře přijala, ale pak se dostávala do frustrace. Nebyla připravena na odpovědnost v roli matky. Přestala to zvládat, její jednání nebylo plánované, bylo to v souvislosti s její neschopností řešit zátěžové situace. To, že nedostala na benzínce sirky nebo zapalovač, bylo poslední kapkou. Vybila si na něm déletrvající frustraci,“ prohlásila znalkyně s tím, že žena spíš než svého činu litovala sama sebe.
Podle předsedy senátu Aleše Novotného se pod čin zřejmě podepsala nespokojenost matky, že musela odejít z chaty, kde jí s péčí o dítě pomáhali kamarádi.
„Najednou byla zase zcela zodpovědná za dítě. A jestli ho napadla proto, že si nemohla zapálit, nebo byl důvodem pláč dítěte, to už dneska nikdo nezjistí. I obžalované musí být zřejmé, že u takto malého dítěte takový útok nemůže vést k ničemu jinému než ke smrti. Vnímala syna jako příčinu svých problémů,“ konstatoval soudce Novotný.