Unesl svědka a nechal ho pomalu umírat v žumpě, za vraždu dostal 28 let

Šmídek navíc musí zaplatit pozůstalým 1,5 milionu korun. „Obžalovaný jednal ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky, a to aby zakryl chování vůči nezletilé dívce,“ uvedl předseda senátu Tomáš Bouček.

Soud podle Boučka rozhodl o vině obžalovaného na základě celé škály nepřímých důkazů, které tvoří ucelený řetězec. Jako klíčový důkaz označil nahrávku z autokamery, na níž je obžalovaný zachycen, jak bezvládného poškozeného strká do auta a odjíždí do regionu, kde byla oběť nalezena. „Nebýt této nahrávky, obžalovanému by nejspíš jeho ďábelský a rafinovaný plán prošel,“ konstatoval Bouček.

Dvaadvacetiletý D. zemřel jako nepohodlný svědek, když motivem vraždy byla podle státního zástupce snaha obžalovaného svalit na něj vinu za sexuální zneužívání sedmileté dívky.

Po vraždě totiž Šmídek z mobilu D. poslal esemesku své bývalé přítelkyni a matce dívky se vzkazem, že to byl on, kdo malou zneužil, a že teď odjíždí do zahraničí a nikdo už ho neuvidí.

Šmídek podle spisu mladíka nejprve omámil a pak ho odvezl k odlehlému domu u Karlových Varů, kde ho shodil do žumpy a zavřel ji padesát kilogramů vážícím kovovým deklem. Při pitvě patolog zjistil tržné rány a oděrky na těle oběti, které přičítal i možnosti, že se mladík pokoušel dostat ze septiku ven.

„Vzhledem k tomu, že byl celou dobu při vědomí, lze způsob jeho usmrcení hodnotit jako zvlášť trýznivý,“ konstatoval soudní znalec. Proto byl také státní zástupce přesvědčen, že vrah chtěl, aby oběť umírala pomalu a trpěla přitom fyzicky i duševně.

Oba muži se velmi dobře znali, mladík dokonce pronajímal Šmídkovi část svého domu. Když žena dostala z mladíkova telefonu textovou zprávu, nevěřila tomu. Zkoušela mu volat, ale jeho mobil byl vypnutý. Společně s kamarádem se proto vydali za poškozeným domů. Nikdo neotevřel, mladík měl ale auto před domem.

V čerstvě napadaném sněhu si všimli stop dvou lidí, jež vedly z domu k místu, kde podle otisků pneumatik parkoval další automobil. Od mladíkovy matky si vypůjčili náhradní klíče od jeho vozu, odkud vzali kameru umístěnou za čelním sklem, a zkusili zjistit, zda tam není něco nahrané. Později se ukázalo, že šlo o klíčový důkaz dokumentující prvopočátek celého zločinu.

„Na záznamu bylo vidět, že před domem stojí Mírovo auto. Potom Míra vylezl ven, rozhlédl se doprava i doleva, jestli někdo nejde, a vrátil se zpět do baráku. Pak je vidět, jak do záběru kamery přichází Míra, který drží za ramena vrávorajícího D. Oba došli k autu, Míra otevřel zadní dveře a D. šoupl dovnitř, zabouchl a odjel pryč,“ popsal obsah nahrávky jeden ze svědků.

Žena pak volala Šmídkovi, kde je poškozený. „Nejdřív tvrdil, že s D. vůbec nebyl. Když se dozvěděl, že existuje záznam z autokamery, začal tvrdit, že u D. byl, ale že mu nic neudělal. Prý se mu udělalo špatně, tak ho vezl na pohotovost. Cestou do nemocnice se prý D. udělalo líp, a tak ho prý vysadil u nějakého auta, se kterým odjel pryč,“ uvedla žena.

Když kriminalisté získali nahrávku z vozu D., začal boj s časem. Mladíka objevili v jímce za necelé tři dny. Kromě jeho mrtvoly vytáhli ze splašků také ostatky psa. Jak později vyšlo najevo, zvíře patřilo Šmídkovi, ten ho tam zřejmě v minulosti pohřbil.

Šmídek od počátku veškerou vinu popíral. „Nic z toho, co mně je kladeno za vinu, jsem nespáchal,“ uvedl u soudu. K obvinění ze zneužití dívky uvedl, že po prodělaném infarktu začal brát léky, po kterých nemohl mít erekci.

D. prý odvezl do Karlových Varů, protože to po něm požadoval. „Chtěl si tam dojednat nějakou práci,“ řekl Šmídek.