Staronový protidrogový koordinátor Vobořil: Represe není řešení

Stojí tady dva koncepty. Jeden abstinenční, bez závislostí, ale takový svět není reálný, možná ani zdravý. Na druhé straně stojí politika minimalizace rizik, ta je realistická. Represe, i když se zdá, že je nejrychlejším řešením, tak není. Ve výsledku se to jen motá v kruhu: jednoho vy­tlačím, druhého zavřu a mezitím to zase vznikne někde jinde. To, co je možné dělat, je realistická politika minimalizace škod a rizik ať v oblasti nelegálních drog, nebo třeba u alkoholu, tabáku, hazardu.

Ten člověk přede mnou odchází, protože současná vláda chce mít jiný typ strategie, který je formulovaný v programovém prohlášení vlády. Tedy regulace návykových látek podle míry rizik.

Domluvili jsme se s vedením úřadu a premiérem, že se do ní nebudu navážet. Trvám na svých výtkách, že ten člověk neměl zkušenost s touto tematikou, neměl ani zkušenost s řízením odboru a spíše držel status quo. Proč se odbor tak rozpadal, souvisí se znalostí jeho vedení. Bylo tam hodně lidí z oboru a pak jim začal šéfovat někdo, kdo tomu úplně nehoví.

Já naštěstí nebudu ředitelem odboru, my jsme se domluvili, že to oddělíme, a to byla jediná funkce navíc. Výkonný místopředseda rady vlády a národní koordinátor je postava ze zákona a nyní bude ještě ředitel odboru. Já nechci být úředník, chci, aby moje pozice byla politická, budu tam pracovat na půl úvazku.

Chtěl bych, aby poradní orgán vlády nebylo oddělené těleso. Aby měl kompetenci ke všemu, co se týká závislostí včetně daní, vyhlášek a dalšího a aby vláda zároveň věděla, že něco schvalujeme, protože nám to prošlo odborně politickým tělesem. To místo by mělo být opravdu koordinační, je tam obrovské množství přesahu: celní správa, policie, ministerstva práce, financí, zdravotnictví i školství.

Teď je represe versus léčba 80 ku 20. A to jsou ještě nevyčíslené peníze na léčbu a prevenci, do toho nepočítám sekundární léčbu, kdy má někdo vlivem závislostí rakovinu plic nebo jater. To jsou ztráty, ne investované peníze do léčby. Mělo by to být 50 na 50, když to má být vyvážená politika, což zatím není realita.

Celá řada činností policie a trestněprávních institucí se zabývá tématem, které se zčásti dá vyřešit většími prostředky do pomoci, léčby a prevence. Tam máme s policií do určité míry shodu. Nedokážeme si ale vysvětlit, že primární prevence je omezená v účinnosti, protože velké procento chronických uživatelů návykových látek jsou většinou lidé, kteří mají jiný problém v oblasti duševního zdraví. To nesouvisí úplně s potenciálem návykovosti látky, ale s poten­ciálem se dostat do závislosti u toho daného člověka.

Cítím, že bych se s ním měl co nejdříve sejít. Je to dva měsíce zpátky, kdy na konferenci mluvil o tom, že slovo legalizace kazí debatu, protože zní extrémně, ale že bychom se mohli bavit o regulovaném trhu. To vnímám jako velký posun. Naše vztahy byly vždycky korektní, i když jsme se ne vždy shodli na některých věcech.

Měl by se zreformovat trestní zákoník a snížit jeho dopady. Tam se mnou policie zřejmě souhlasit nebude. U konopí se musíme začít bavit o přísně regulovaném trhu, nechci to nazývat legalizací. Stejně se to stane všude okolo nás.

Musím hlavně čekat na to, jak se na těchto věcech dohodne vládní koalice. Ne všichni mají stejný názor. Existuje pirátský návrh v předfinální podobě a já jsem se podílel na jeho připomínkování. Nezdá se mi úplně špatný. Jedna věc je regulovaný trh. Druhá pak to, že bychom měli co nejdříve provést revizi trestněprávních postihů, výše a formulace některých paragrafů. Typicky šíření toxikomanie. Vystupoval jsem proti rozhodnutí v kauze časopisu Legalizace a jeho majitele pana Roberta Veverky (dostal roční podmínku a pokutu 50 tisíc – pozn. red.).

To jednoznačně. Nemůže po mně nikdo chtít, abych připouštěl, že by to mělo být jinak. Byť je to složité, protože to někdo vyrábí z ilegální rostliny, ale jednoznačně bychom to měli dotáhnout do podoby, aby se trestněprávní systém tímto vůbec nezatěžoval, protože to stojí daňové poplatníky spoustu peněz.

Pěstitelé, kteří to mají na prodej, takzvaně na hulení, se za to občas sice schovávají, ale i toto je téma, které je potřeba otevřít. Co je méně a více rizikové chování? Jak zminimalizovat černý trh? Jaké cesty a možnosti známe a už se osvědčily? Zamyslet se nad mezistupněm typu konopné sociální kluby, které by byly supervizované zdravotnicky.

Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek se zabývá tabákem, alkoholem, ilegálními drogami a nezabývá se hazardem. Podle mne je v něčem horší než ten, který platil před ním. Zaspal dobu. On se přijal kvůli zákazu kouření v hospodách, ale to stačilo udělat novelou. Já bych chtěl, aby zákon zajistil základní financování sítě prevence a léčby. Tohle nevyřeší policie, i kdyby jí bylo desetkrát víc. Bez komplexní léčby a často psychiatrické pomoci to nepůjde a nedá se to dělat bez peněz.

Alkohol je tu stále obrovským problémem. Velké procento domácího násilí je způsobeno alkoholem. Nejen na ženách, ale i na dětech a o tom se skoro vůbec nemluví. Jsou tu sice linky bezpečí a podobně, ale vůbec se nemluví o tom, že je to ve spojení s alkoholem. Chtěl bych vytvořit kampaň, která by na to upozornila. Protože drogově závislí tu nejsou, protože prvně začnou s konopím a pak si vezmou heroin. Ten nejzákladnější problém je pití v rodině, domácí násilí a příliš brzká zkušenost s alkoholem, spojená se složitou domácí situací. Druhá polovina problému pak tkví v oblasti duševního zdraví u lidí, kteří mají tendence k závislostem.

Největší dopady jsou u legálních drog, kdy pomoc závislým na alkoholu je minimální. To bez sítě, která bude lidem dostupná, nedokážeme pořešit. Stále jsem v Podaných rukou (nevládní společnost pro pomoc se závislostmi – pozn. red.) a my zřizujeme sedm nízkoprahových klubů, kde se staráme o děcka, která nemají problém s drogami, ale obyčejně jsou někde na ulici a ráda přijdou k nám. Během pandemie si začala stěžovat, že se jejich rodiče hodně rozpili a že je to doma peklo. Práce s dětmi bude mít tento přesah, je ale potřeba, aby se dospělí měli kam obrátit. Celá oblast legálních závislostí je zanedbaná jak z pohledu prevence, tak léčby.

Už při schválení zákona o regulaci hazardu jsem upozorňoval, že trend půjde k internetovým aplikacím a zákon to ignoruje. To se potvrdilo. Zatímco v kamenných hernách máme regulovanou rychlost hry a výši sázky, tak tady ne. Takže stačí sednout v Brně na konečné do tramvaje, a než dojedete na nádraží, tak můžete prohrát i milion.

Je otázka, zda je řešením automaticky vždycky regulace. Mně se líbí řešení, dohodnout se s herním průmyslem na nějakém kodexu, který se překlopí do zákona. Oni mají matematický algoritmus, který přesně zná každého hráče a přesně ví, kde jsou jeho citlivá místa. Může buďto motivovat hráče k vyšším prohrám, anebo ho zastavit. Když se to dobře nastaví, tak ztráty lidí versus výdělky herního průmyslu nemusejí být tak markantní. Ale musí to přijmout celý průmysl. A musejí oni sami vytlačit všechny, kteří to porušují.