Článek
Přestože rodiče bydlí v jednom městě v docházkové vzdálenosti od sebe, domluvit se, jak se budou po rozchodu starat o děti, byl pro ně nepřekonatelný problém. Situaci navíc ztěžuje fakt, že otec pracuje jako profesionální voják, a část týdne tak musí trávit v kasárnách, což manévrovací prostor pro dohodu ještě zužuje.
„Rodiče spolu komunikují minimálně. Dohodnout se nemohou prakticky na ničem a potřebují mít ke všemu, co se dětí týká, soudní rozhodnutí, pokud možno co nejpřesnější a nejsrozumitelnější pro obě strany. Oba rodiče mají výchovné i materiální předpoklady k péči o děti. Každý z rodičů má jiný výchovný přístup, ale výchovný přístup obou rodičů, byť je odlišný, dětem neubližuje,“ konstatoval již dříve místní soud.
I podle znaleckého posudku usilují oba rodiče o co nejlepší přístup k dětem, ovšem navzájem se nesnesou.
„Oba přístupy rodičů, tedy jak spíše citový přístup matky, tak spíše přísnější a nastolující řád otce, jsou pro obě děti žádoucí a jsou pro ně přínosem a je na rodičích, aby se v zájmu dětí snažili oprostit od vlastních antipatií a neshod tak, aby pozitivum každého z těchto přístupů bylo dětem ku prospěchu,“ upozornil soud.
Měly by péči na míru
Jelikož vývoj dětí neprobíhal úplně standardně, nakonec před rokem skončily ve Fakultní nemocnici v Motole, aby podstoupily sérii důkladných vyšetření. Výsledek byl jasný: dětský autismus u obou. Ani tato diagnóza, u které je mimo jiné důležitý i pravidelný režim, nedokázala rodiče pohnout k větší vstřícnosti.
Otec tak usiluje o co nejširší styk, zatímco matka chtěla dávat děti otci jednou za čtrnáct dní a k tomu pár hodin v týdnu. I tento spor musel rozhodnout soud, jenž otci rozšířil styk v týdnech, kdy je nemá o víkendu, a přidal půlku prázdnin.
Spory ale neutichly, poslední bitva se rozpoutala kvůli školce. Nyní chodí děti do školky nedaleko bydliště matky, kde má každé z nich svého asistenta. Podle otce by ale bylo lepší, aby navštěvovaly zařízení specializované na děti s autismem v asi 13 kilometrů vzdáleném městě. Argumentuje přitom zprávou lékařů, kteří doporučili zvážit, zda by děti neměly chodit právě do speciální školky.
Ta nabízí dětem veškerý komfort. „Měly by zde na míru odbornou péči, kterou ke své pedagogické i klinické diagnóze potřebují,“ slíbila školka. Kde nakonec děti skončí, bude ale muset rozetnout až soud.