Článek
V ústavní stížnosti muž zejména tvrdil, že justice při úvaze o trestu dostatečně nezohlednila nejlepší zájem dítěte, tedy jeho dcery. Ústavní soudci v senátu se zpravodajem Jaroslavem Fenykem ale nenašli důvod k zásahu. Ztotožnili se s názorem Vrchního soudu v Olomouci, že dopad trestu na život nezletilé dcery se v tomto konkrétním případě nijak nevymyká podobným situacím. Nejlepší zájem dítěte prý nepřevážil nad veřejným zájmem na potrestání pachatele.
ÚS v pátečním nálezu zformuloval obecná kritéria, podle nichž by se měla justice rozhodovat při ukládání nepodmíněného trestu rodiči pečujícímu o nezletilé dítě. Je důležité například zvážit, zda je rodič jedinou pečující osobou, do jaké míry je na něm dítě závislé, jak hluboký k němu má emoční vztah a také zda rodič naopak neohrožuje řádný vývoj dítěte.
„Všechna tato kritéria je třeba následně vážit proti dalším konkurujícím zájmům, jako je závažnost činu, jeho následky atd.“ stojí v nálezu.
Soudy pochybovaly o osobní potřebě
Krajský soud v Brně původně uložil muži za neoprávněnou výrobu a jiné nakládání s omamnými látkami tři roky vězení a výkon trestu podmínečně odložil na pět let. Podle rozsudku muž na zahradě svého domu vysadil a pěstoval 28 rostlin konopí, které dále zpracoval. Byl dosud bezúhonný, přiznal se, proto mu soud uložil trest pod zákonnou sazbou. Zároveň zohlednil rodinné poměry muže.
Státní zástupce se však odvolal a Vrchní soud v Olomouci trest zpřísnil na šest let nepodmíněně. Původně uloženou podmínku považoval za příliš mírnou. Konstatoval, že osobní poměry muže se výrazně neliší od běžné populace. Verdikt potvrdil i Nejvyšší soud, který stejně jako vrchní soud pochyboval o tom, že konopí bylo jen pro osobní potřebu odsouzeného.