Článek
Oba jsou podle informací Práva obviněni ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, za což jim hrozí až osm let vězení.
Ze spisu vyplývá, že se aktivně zapojili do realizace takzvané akce Asanace, která podle rozkazu tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny cílila na úplné rozložení a izolaci hlavních organizátorů prohlášení Charty 77. Jedním z řešení bylo tlačit na tyto aktivisty, aby opustili republiku.
Ve zmiňovaném případu šlo o čtyři chartisty z klatovského regionu. Všichni měli nálepku nebezpečných protisocialisticky zaměřených osob, které udržují styky s dalšími reakčními silami doma i v zahraničí, působí nepřátelsky ve svém okolí a při mimořádných událostech se zapojují do aktivní činnosti proti státu.
Podle obvinění měl Josef K. signatáře šikanózním způsobem kontaktovat tak, aby
je k nedobrovolné emigraci zlomil. Všechny tyto kroky pak měl schvalovat druhý z obviněných, který posléze do vyhodnocení ročního plánu popsal tyto akce jako úspěšné, ukončené „asanací objektu“ neboli vystěhováním dotyčného z ČSSR.
Porušovali Ústavu
Vyšetřovatelé vycházeli především z archivu bezpečnostních složek. „Ze shromážděného materiálu je patrná angažovanost obviněných na akci Asanace, přičemž každý měl odlišnou úlohu v její realizaci. Oba tím flagrantním způsobem nerespektovali a porušovali tehdy platnou Ústavu Československé socialistické republiky, která v té době garantovala svobodu pobytu jako jeden ze základních lidských práv každého občana,“ stojí v obvinění s tím, že Ústava je stěžejní právní předpis, v jehož rozporu oba obvinění vykonávali svoji pravomoc.
V této souvislosti vyšetřovatelé poukázali na tehdejší zákon o Sboru národní bezpečnosti (SNB) z roku 1974, kde je stanoveno, že se SNB bude ve své činnosti řídit Ústavou ČSSR.
Všichni čtyři poškození při výslechu potvrdili, že se tehdy dobrovolně ze země vystěhovat nechystali. Právu se podařilo jednoho z nich kontaktovat. „Zaslouží si minimálně to, aby skončili před soudem. Byla to doslova šikana. Když rok nemůžete sehnat práci a jste bez příjmu, tak vám nic jiného nezbyde než jim nakonec kývnout,“ vzpomínal Vladimír Straka (69), který byl v roce 1982 přinucen odejít do Rakouska a před čtyřmi roky se vrátil zpátky do Čech.
Do kontaktu s estébáky přišel poprvé v roce 1968, kdy držel protestní hladovku a organizoval petici za odchod vojsk Varšavské smlouvy z ČSSR.
Byl to slušný estébák
„Od té doby se to se mnou táhlo. Tak třeba za dopravní přestupek, za který by jiný řidič dostal padesátikorunovou pokutu, mi sebrali řidičák a musel jsem zaplatit pětistovku. A protože jsem v té době pracoval jako řidič v ČSAD, měl jsem okamžitou výpověď,“ vybavoval si Straka nepříjemné okamžiky.
Na druhou stranu ale řekl, že Josef K. patřil mezi ty slušnější estébáky. Dodneška si pamatuje, když ho Josef K. vyprovázel po jednom z výslechů. „Byli jsme asi sto padesát metrů od jejich sídla. Opatrně se rozhlédl, jestli nás nikdo neslyší, a povídá mi, pane Straka, vy si myslíte, že tohle dělám z přesvědčení? Ne, já to dělám pro peníze, a protože jsem dobře placenej, tak já za ty peníze musím taky odvést nějakou práci,“ řekl dále Straka.
Oba obvinění muži vinu odmítají. Josef K. podle informací Práva připustil, že s akcí Asanace přišel do styku, ale popřel, že by na někoho činil nátlak. Podle něj se tito lidé vystěhovali dobrovolně, bylo to prý jejich svobodné rozhodnutí. „Existoval rozkaz, který mi a mým kolegům nařizoval neklást žadatelům o vystěhování překážky,“ tvrdí Josef K.
Druhý obviněný, Jiří V., zase v rámci obhajoby zpochybnil, že podpis na dokumentu vyhodnocujícím plnění ročního plánu s výsledky akce Asanace je jeho.