Na usvědčení matky z vraždy miminka byly chabé důkazy, uvedl Nejvyšší soud

V rozhodnutí, jehož text má Právo k dispozici, stojí, že chybějí přímé důkazy, které by obžalovanou spolehlivě usvědčily.

„Jednoznačný závěr o její vině nelze dovodit ani z nepřímých důkazů,“ konstatoval dále NS a upozornil na to, že skutkové závěry učiněné z provedených důkazů nelze považovat za zcela přesné, úplné a akceptovatelné. „Pak ovšem nelze považovat za správný, zákonný a spravedlivý odsuzující rozsudek,“ konstatoval Nejvyšší soud.

Zkritizoval také Vrchní soud v Praze, který se náležitě nevypořádal s odvolacími námitkami obžalované a pouze paušálně konstatoval, že v řízení, které předcházelo odsuzujícímu rozsudku, žádné podstatné vady nezjistil. „Takovým postupem a přístupem upřel obžalované právo na soudní ochranu,“ dodal Nejvyšší soud.

Žena podle obžaloby předloni v červenci tajně porodila v koupelně svého bytu, kde ji vyrušila její matka. Tu posléze nechala, aby dítě odvezla do babyboxu. Chlapeček i přes veškerou lékařskou pomoc druhý den v nemocnici zemřel na následky krvácení do mozku. Podle názoru krajského soudu to byla právě obžalovaná, která mu měla úmyslně způsobit těžké poranění hlavy.

Jana F. od začátku tvrdila, že se vůči chlapečkovi žádného násilí nedopustila. „Když jsem zjistila, že jsem těhotná, řekla jsem to příteli. Říkal, že má známou, která by si to dítě vzala, že bych porodila někde v zahraničí. Pak ale tahle varianta padla. Tak jsem se rozhodla, že dám dítě do babyboxu,“ uvedla žena. Podle jejích slov byl porod nečekaný.

„Začala jsem krvácet, zatlačila jsem a dítě vyklouzlo ven na župan. Přestřihla jsem pupeční šňůru a někdo zaklepal na dveře. Přišla za mnou matka a v tu chvíli dítě začalo plakat. Ptala se, co to je. Řekla jsem, že dítě. Vzala ho, umyla a odvezla do babyboxu,“ řekla obžalovaná. To potvrdila i její matka s tím, že si žádného zranění na novorozenci nevšimla. „Vzala jsem ho do auta a jela s ním opatrně, aby se neuhodilo,“ dodala matka.

Podle Nejvyššího soudu je nepochybné, že obžalovaná porodila životaschopné dítě, které po převozu do babyboxu zemřelo týž den v nemocnici v důsledku závažného poranění hlavičky. V této souvislosti Nejvyšší soud upozornil na rozpory v jednotlivých vyjádřeních zdravotníků, kdy ošetřující lékařky neonatologického oddělení označily novorozence za zdravého, zatímco vedoucí lékař ze stejného oddělení, který sepisoval zprávu o stavu dítěte až dodatečně na žádost soudu, už konstatoval vážné zranění.

Kromě toho Nejvyšší soud také poukázal na to, že chlapeček měl bezprostředně po porodu podvázanou pupeční šňůru, aby nevykrvácel. „Pokud by takto jednala sama obviněná, je nelogické, aby na jedné straně činila kroky zachraňující život novorozence a na straně druhé by takřka současně jednala způsobem, jímž by měla jeho život zničit,“ stojí dále v odůvodnění rozhodnutí NS, který se tak nemohl zcela ztotožnit se závěry obecních soudů, že jedinou možnou pachatelkou je obviněná.

„Při absenci přímých usvědčujících důkazů soudy vycházely z předpokladu, že kdo jiný mohl způsobit novorozenci smrtelná zranění než obžalovaná, která k tomu měla motiv. Vyloučily tedy, že zranění poškozeného nezpůsobil nikdo ze zdravotnického personálu při manipulaci s ním, ani matka obžalované během jeho převozu do babyboxu. K takovým závěrů došly přesto, že jej ve svých rozhodnutích samy zpochybnily,“ uvádí dále Nejvyšší soud.

Konkrétně poukázal například na pasáž z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu, kde je uvedeno, že „život ohrožující zranění mohla způsobit poškozenému toliko obžalovaná a teoreticky též její matka“.

Nejvyšší soud také zmínil, že z dosud provedených důkazů obecní soudy ani přesně nezjistily, jakým způsobem měla obžalovaná novorozenci smrtelná zranění způsobit. „Ve výroku rozsudku prvoinstanční soud nejprve uvedl, že obžalovaná jednala přesně nezjištěným způsobem, aby vzápětí poněkud rozporuplně upřesnil, že působila vysloveně hrubým zevním násilím proti hlavičce,“ dodal Nejvyšší soud.