Kubice mě vydírá, tvrdí Lessy

Stále se považuji za profesionála a od osobnostní pozice odhlížím. Velmi mě mrzí, že tato situace nastala, ale je to, bohužel, historicky dáno. S panem ministrem komunikuji na poradách a to, co jste říkal o tom chování vůči mně, vždyť tady přece padl jasný důkaz v přímém přenosu. Pan ministr řekl, že řízení ve věcech služebního poměru o odnětí osobního příplatku se mnou skončil jen proto, že jsem mu slíbil, že skončím. Není to útisk policejního prezidenta, který už téměř hraničí s rovinou trestního práva.

Samozřejmě. Nikdy jsem se nedočetl, že by pan ministr něco vyčítal policii, že nefunguje. Ba naopak, její výsledky jsou velice dobré. Jestliže za činnost policie mi nejsou udělovány žádné odměny jako ostatním služebním funkcionářům i jiným lidem ve služebním poměru spadajícím pod ministra, jestliže mi chce pan ministr odebrat zhruba jednu třetinu platu, který tvoří ono osobní ohodnocení, tak co si mám myslet? Co jsou tyto ataky?

Jasně, ale není to právě to pojmenování, které jsem použil?

Jsou to taková podsekávání nohou policejního prezidenta. Proto v zákoně například je, že ředitel bezpečnostního sboru jako jeho jediný člen nepodléhá služebnímu hodnocení, protože na jeho základě se odnímá nebo přiznává ten osobní příplatek.

V průběhu toho, co jsem byl ustanoven do funkce policejního prezidenta, se stalo mnohé.

Změnil se podstatně služební zákon ve vztahu k řediteli bezpečnostního sboru a bylo zde ustanoveno jeho pětileté funkční období. A zákon jasně říká, že ředitel sboru za přesně stanovených podmínek z té funkce odchází. Že na té funkci nelpím, na tom trvám dodnes. Pokud by se policii v její práci nedařilo, anebo by udělala takové faux pas, za které bych nesl tu vrchnostenskou odpovědnost, tak samozřejmě z té funkce odstoupím.

Zatím ani panem ministrem jsem nikdy nebyl konfrontován s tím, že by policie nefungovala nebo něco špatně udělala. To odpovídá vztahu mezi námi, který je dán zákonem, a chci, aby byl podle něj vyvážený. Já tedy odpovídám za činnost policie a v tento okamžik jsem nikdy od ministra neslyšel žádnou výtku, že by činnost policie byla špatná nebo že by v něčem nefungovala.

Já to vidím jednoznačně jako osobní problém, a pokud se podíváte do historie a dřívějších mediálních vyjádření, tak ze strany pana ministra, bylo vždy spíše kvůli mé osobnosti než o funkci policejního prezidenta.

Jestli jsou nějaké dohody, tak by ta druhá strana měla říct, co je jejich obsahem. Já žádnou takovou dohodu neznám.

Ano, s ministrem jsem jednal, a to zejména v období, kdy proti mně vedl řízení ve věcech služebního poměru, kdy mi chtěl protiprávně odejmout služební příplatek, na což jsem ho upozornil. Pan ministr to pravděpodobně pochopil, proto vzal řízení zpět. Bylo to období, kdy jsem říkal, že z neustálých ataků a mého znevěrohodňování jsem opravdu unaven. V žádném případě to ale nebyla nabídka rezignace panu ministrovi.

Nepadl.

Takových věcí, které jsou mi ze strany pana ministra vkládány do úst, jsem už zaslechl několik a mě to celkem ani nepřekvapilo. Vůbec nevím, jaký to mělo kontext a pozadí, když to pan ministr říkal.

Já jen říkám to, co jsem říkal panu ministrovi. A jestli z toho, co jsem ministrovi říkal, že jsem opravdu unaven z veškerých ataků, které stále proti mně vede, se on domníval, že září je ten termín, kdy odstoupím, tak nevím.

Pokud to měla být nějaká dohoda, tak by měl pan ministr tedy říct, co mi nabídl, protože když policejní prezident odstoupí, tak přece není zastřelen ani svržen ze skály jako ve starověké Spartě. Jestliže ministr říká, že to, co tvrdí, je celé pravda, tak by měl k tomu říct i to „B“, zda k tomu dodal i nějakou nabídku. Já ale o žádné nevím, co bych měl potom dělat.

Panu prezidentovi jsem podrobně popsal situaci v policii a také velmi podrobně jsem mu popsal celý ten nešťastný vývin situace ohledně rozepře s ministrem financí (Miroslavem Kalouskem). Měl jsem z toho pocit, že prezident tu situaci vnímá, a velmi mě potěšilo, že jak já, tak sama policie máme ve svém konání jeho podporu. Co víc si může policejní prezident a celá policie přát, když jí hlava státu v podstatě vysloví podporu.

Bral jsem to jako jakési vyjádření podpory i jako velmi zajímavý interes v tom, že i hlava státu se zajímá o velmi důležitou součást tohoto státu, o českou policii.

Myslím si, že poměrně významně, protože celá situace se od té doby poměrně zklidnila.

Panu prezidentovi jsem deklaroval, že už v té věci bylo řečeno a napsáno vše a dále už to nemíním komentovat a přilívat olej do ohně. Panu prezidentovi za to patří poděkování, že se ta situace výrazně zklidnila, protože si myslím, že to vyhrocení bylo hodně nadsazeno médii.

Začaly si tam různé politické strany přihřívat polívčičku a podobně, což mě vůbec netěšilo.

Ano, samozřejmě. I pan ministr ve svých prvních větách na jednání bezpečnostního výboru potvrdil, že volal v souvislosti s telefonátem kvůli CASA panu Mazánkovi (vyšetřovatel protikorupční policie, pozn. redakce). Vůbec nevím, jaký bych měl prospěch z toho, kdybych tady lhal.

Samozřejmě, protože jinak by to obvinění nebylo sděleno. Jestliže ta věc je velmi pečlivě šetřena téměř dva roky, tak to stíhání je vyvrcholení předchozí fáze, kdy bylo uděláno vše a policie teď potřebuje opatřit další důkazy, ale ty už musí být ve fázi trestního stíhání. Pro mě je garantem, že nejde o výmysl vyšetřovatele Mazánka, fakt, že věc je celé dva roky dozorována státním zastupitelstvím.

Určitě to není tak, že by se pan Mazánek jednoho dne probudil a řekl si, že dnes požádá Sněmovnu o vydání poslankyně Parkanové.