Prezident Zeman u soudu. Výslech narušil muž, který vtrhl do síně

Svědeckou výpověď prezidenta Miloše Zemana na několik desítek vteřin přerušil muž, který vběhl do soudní síně. Na chodbě pražského městského soudu byl nejprve slyšet hluk, když náhle do soudní síně v kauze MUS vtrhl muž.

„Je tady pan prezident,“ zakřičel. A pak nahlas mluvil o tom, že mu soud právě poslal děti do ústavu. Vzápětí přišel člen justiční stráže, který muže vyvedl ven. Na chodbách soudu se pak ještě chvíli rozléhal nespokojený křik.

Zemanův kabinet schválil prodej 46procentního podílu státu firmě Investenergy. Obžaloba tvrdí, že manažeři MUS a jejich spolupracovníci Antonio Koláček, Marek Čmejla, Jiří Diviš a Oldřich Klimecký podvedli při prodeji stát nejméně o 3,2 miliardy korun.

Podle státního zástupce spočíval podvod v tom, že ministři nevěděli, že skutečným nabyvatelem akcií budou manažeři MUS a že za ně zaplatí penězi z této těžební společnosti, kterou skrytě ovládli.

„Nevěděl jsem to a ani jsem to nemohl vědět. Vláda není detektivní kancelář,“ prohlásil Zeman, když odpovídal na otázku, zda věděl, že obžalovaní skrytě stáli za kupující společností.

Před soudem se v posledních dnech přitom probírají zprávy BIS, které byly původně v utajovaném režimu, ale česká kontrarozvědka nedávno rozhodla o jejich odtajnění, a tak se mohou probírat před soudem. Právo tyto dokumenty získalo.

Zmíněné zprávy BIS už v roce 1998 upozorňovaly na to, že manažeři spjatí s MUS prostřednictvím různých společností skupují akcie, čímž stát přišel o většinu ve firmě. O rok později požádal o stanovisko tajné služby i tehdejší ministr Zemanovy vlády Jaroslav Bašta. V květnu 1999 pak dostal na stůl souhrn, který popisuje, jak stát o většinu v MUS přišel a že se tím zabývá policie. Zemanova vláda o prodeji akcií rozhodovala o dva měsíce později. Ministři tak mohli mít informace minimálně o tom, že akcie skoupily firmy spjaté s lidmi z MUS.

Zeman v souvislosti se zprávami BIS uvedl, že si nepamatuje, že by takové zprávy existovaly nebo se běžně vypracovávaly v souvislosti s privatizacemi podniků nebo v ekonomické oblasti. „Za ta léta mi prošly rukama možná tisíce zpráv BIS. Nemůžu s čistým svědomím říct, jestli jsem ji četl, nebo nečetl,“ řekl Zeman s tím, že vláda tehdy zprávám BIS věnovala dostatečnou pozornost. Důležitější prý ale byla pro vládu ekonomická analýza, která doporučovala akcie MUS prodat.

Důvodem pro prodej akcií bylo podle Zemana to, že stát jako menšinový vlastník akcií nemohl ovlivňovat dění uvnitř MUS. Stát také neměl zisk v podobě dividend, protože je tehdejší vedení nevyplácelo. Podle Zemana při hlasování o prodeji akcií MUS nebyly žádné pochybnosti. Proto ho vláda schválila jednomyslně.

MUS podle něj nepatřila mezi strategické firmy na prodej, jako v té době byly banky nebo vodohospodářské společnosti. „Nikdo z nás neměl nějaký zásadní důvod dívat se na podrobnosti v té firmě. My jsme byli rádi, že se jí zbavíme, protože tam byl onen minoritní podíl a nic víc,“ řekl Zeman.

Zeman se při výpovědi vyjádřil ke společnosti Appian, za kterou stáli obžalovaní. Prezident ji tehdy považoval za důvěryhodnou. Její věrohodnost měla dokazovat osoba bývalého manažera Světové banky a Mezinárodního měnového fondu Belgičana Jacquese de Grooteho, s kterým Zeman osobně jednal. Tento muž však byl společně s českými manažery odsouzen ve švýcarské části kauzy. Zeman uvedl, že si už nepamatuje, kdo je seznámil a kde se setkali.

„Byla to jedna z nejrespektovanějších osob v tehdejším finančním světě. Pátrat proto dál se mi zdálo nadbytečné,“ uvedl Zeman.

Prezident prostřednictvím videokonference před soudem vypovídal dvě a půl hodiny z Pražského hradu, kde seděl v křesle před oknem. Za Zemanem se tyčila národní vlajka. Soudkyně Silvie Slepičková v poslední části výslechu dovolila Zemanovi, aby si zapálil cigaretu. Ten jich nakonec „v domácím prostředí“ stihl vykouřit několik.

Z obžalovaných se soudu účastnil Koláček, Diviš a Čmejla. Ti Zemanovi za svědectví poděkovali. „Potvrdila se spousta tvrzení, jaká tady zastáváme. Chtěl bych ve vašem věku také mít takovou paměť,“ prohlásil třeba Diviš.

V úterý vystoupil u soudu někdejší ministr zemědělství Jan Fencl. Ten prohlásil, že se o prodej akcií MUS začal zajímat až poté, co se problematika dostala na jednání vlády. „Tehdy jsem s hlasováním neměl vůbec žádný problém. Neměli jsme moc jiných možností,“ řekl Fencl.

Zdůvodnil to tím, že stát v pozici menšinového akcionáře nemohl dění v podniku ovlivňovat. A ospravedlňoval i cenu, za jakou se akcie prodaly. Ta totiž byla o čtvrtinu vyšší než tehdejší cena balíku akcií na burze. „A také byl pouze jeden jediný zájemce. MUS měla hodně problémů,“ uvedl Fencl.

Z obžalovaných se úterního jednání účastnil pouze Čmejla, který svědectvím Zemana i jeho podřízených přikládá stejnou váhu. Jediný rozdíl vidí v tom, že tehdejší premiér mohl mít k dispozici víc informací než jeho podřízení, třeba od tajných služeb.

„Tyto svědecké výpovědi popírají část obžaloby, která se týká podvodu. Popírají ho naprosto jednoznačně,“ řekl Právu Čmejla.