Estébáci dostali za šikanu disidentů po letech symbolické podmínky

Všichni čtyři obžalobu odmítli. Pátým obžalovaným byl Jaroslav Maryško, ten se ale v zimě dohodl s žalobkyní na dvouletém podmíněném trestu.

Čtveřice estébáků byla obžalovaná ze zneužití pravomoci úřední osoby, když podle státního zástupce v rámci akce Asanace disidenty šikanovali v jejich bydlišti i v zaměstnání, vyhrožovali fyzickou likvidací, bezdůvodně je zadržovali a opakovaně prohledávali jejich byty.

Konkrétně šlo o hudebníky Vratislava Brabence a Jaroslava Neduhu a chartisty Janu Převratskou a Jiřího Chmela.

„Listinné materiály a svědecké výpovědi tvoří celek, usvědčující obžalované,“ zdůvodnila odsuzující verdikt soudkyně Olga Kalašová.

Soudkyně zároveň odmítla námitky obhájců, že dokumenty byly údajně zfalšovány, protože k tomu neexistuje jediný důkaz.

V uložených trestech soudkyně zohlednila i delší časovou prodlevu stíhání a věk a zdravotní stav obžalovaných. „Právě proto bylo rozhodnuto spíše o symbolických trestech,“ řekla soudkyně.

Obhájci obžalovaných vesměs tvrdili, že jejich klienti pouze plnili rozkazy nadřízených nebo že postupovali v souladu se zákony a interními předpisy.

Dudkův advokát například uvedl, že jeho klient „byl moc malý pán na to, aby o něčem rozhodoval“. Tato tvrzení odmítl žalobce s tím, že obžalovaní měli povinnost plnění rozkazů odepřít, pokud by jím páchali trestný čin.

Peltanův obhájce si zase stěžoval, že k procesu došlo až po 28 letech a „stát vyčkal až klient dovrší 78 let“.

Peltan je prý jednáním státu „velmi roztrpčen“. Šimákův obhájce zase podotkl, že jeho klient měl kladná služební hodnocení, nikdy nebyl kázeňsky trestán.

Šimák byl a je podle něj „politicky pronásledován“ a odkazoval na Listinu základních lidských práv a svobod.

Dudek a Šimák už byli v souvislosti s Asanací v minulosti odsouzeni, za týrání disidentů jim soudy uložily nepodmíněný trest v délce tři a půl roku.

Akci Asanace vymyslela StB na přelomu 70. a 80. let. Jejím cílem bylo fyzickým a psychickým nátlakem donutit občany nepohodlné režimu k trvalému opuštění republiky.

Pracovníci StB po celé zemi začali předem vytipované odpůrce režimu šikanovat i fyzicky týrat.

Jedním z nucených emigrantů byl i hudebník Vratislav Brabenec, člen skupiny The Plastic People of The Universe.

Brabenec, stejně jako ostatní členové skupiny, byl v podstatě pod neustálým dohledem StB. V roce 1976 byl i s dalšími členy skupiny z údajných politických důvodů zatčen a uvězněn.

Asi měsíc po propuštění z vězení Brabenec na základě výzvy Václava Havla podepsal Chartu 77. Od té chvíle už mu StB nedala pokoj.

Podle Brabence se Dudek se Šimákem vždy postarali o to, aby přišel o jakoukoliv práci. Při neustálých domovních prohlídkách mu také vyhrožovali, že zmanipulují důkazy tak, aby šel do vězení nebo že mu zastřelí psa.

Když mu vyhrožovali únosem dvouleté dcery emigroval nakonec hudebník i s rodinou v roce 1982 do Kanady, kde se živil jako zahradní architekt a do České republiky se vrátil o patnáct let později.

Neduhovi zase měli příslušníci StB hrozit vymyšleným spisem o jeho sexuálních stycích s nezletilými děvčaty.

Chmelovi, který chce po obžalovaném Peltanovi milionové odškodné, zase podle jeho slov vyhrožovali několikaletým trestem za podvracení republiky.