Článek
Tragédie se odehrála brzy ráno o loňském Prvním máji v seníku poblíž stavení, kde rodina bydlela. Obžalovaná zaslechla hádku mezi sestrou a bratrem, kterou provázely zvuky potyčky a souboje. Napadená volala sestru na pomoc.
Ani vražda, ani zabití
Ta vylezla na seník a uviděla svého bratra, jak klečí nad sestrou a v pravé ruce drží nůž. Povalila ho na záda, klekla si na něj a držela mu ruce tak, že se nemohl hýbat. Do ruky vzala kuchyňský nůž, který původně držel bratr, a třináctkrát ho bodla do krku. Jedna z ran byla tak hluboká, že zasahovala až k páteři. Poškozený na místě vykrvácel.
Sestra jednala podle soudního verdiktu na základě předchozích zkušeností s agresivním chováním bratra, který členy rodiny opakovaně zastrašoval, výjimkou nebylo ani to, že je ohrožoval nožem. Sestry mlátil pěstmi a různými předměty.
Už obžaloba ženino jednání nekvalifikovala jako vraždu, ale jako zabití. Jde o specifický trestný čin, který se týká usmrcení jiné osoby. Na rozdíl od vraždy je způsobeno zejména silným rozrušením, strachem, úlekem nebo jiným omluvitelným hnutím mysli.
Středočeský krajský soud obžalované následně vyměřil nejpřísnější možnou, tříletou podmínku s odkladem na pět let. Verdikt se ale nelíbil odsouzené ani státnímu zastupitelství.
Poškozenému byla v důsledku třinácti bodnořezných ran zcela zdevastována oblast krku
Žena brojila proti tomu, že vůbec nějaký trest dostala. Trvala na tom, že neměla úmysl zabít, ale ochránit sestru.
Státní zástupce zase nesouhlasil s tak mírným trestem. Ženě hrozily tři roky až deset let vězení a jeho představy o trestu se pohybovaly v polovině této sazby.
„Vlastní čin byl proveden výrazně brutálně, poškozenému byla v důsledku třinácti bodnořezných ran zcela zdevastována oblast krku, přitom byl obžalovanou znehybněn, a byla mu tak znemožněna jakákoliv obrana,“ argumentoval žalobce v odvolání.
Před pražským vrchním soudem tak stála složitá otázka. Musel určit, zda se skutečně jednalo o nutnou obranu, nebo zda byly meze již překročeny. Ženy se nakonec zastal.
„Učebnicová ukázka nutné obrany“
Zdůvodnil to tím, že když žena viděla bratra, jak klečí s nožem nad sestrou, nemohla vědět, zda je, či není zraněná. Její reakce byla podle soudu namístě také kvůli tomu, že usmrcený muž rodinu dlouhodobě terorizoval.
Projednávaný případ je takřka učebnicovou ukázkou jednání zakládajícího nutnou obranu
„Je bezpečně prokázáno, k jakým útokům z jeho strany docházelo, přičemž k poslednímu takovému incidentu došlo jen několik dní předtím, kdy poškozený sestru pronásledoval s nožem a vyhrožoval jí takovým způsobem, že byla nucena se před ním ukrýt do sklepa,“ napsal do verdiktu vrchní soud.
Navíc se obžalovaná v době incidentu podle soudních znalců nacházela ve stavu vystupňovaného afektu, při kterém dochází k zúžení vědomí a pozornost je věnována jedinému – obraně.
„Obžalovaná v daný okamžik nebyla schopna ovládat své jednání ve smyslu, zda poškozeného pouze znehybní, poraní, či usmrtí. Projednávaný případ je takřka učebnicovou ukázkou jednání zakládajícího nutnou obranu, a to i právě z hlediska přiměřenosti,“ konstatoval soud.
Soud tak odmítl argumenty žalobců, že obrana byla neadekvátní. Znalci totiž určili, že bodnořezné rány většinou nebyly vedeny extrémně velkou silou. A jejich množství spíše vyplývalo z psychického stavu, v jakém žena byla.
„V tomto ohledu skutečně nelze rozlišovat, zda dvě rány je možné považovat za nutnou obranu a více již ne. Jde totiž o komplexní a celkové jednání, jež vzešlo z nutné obrany,“ uzavřel vrchní soud.