Článek
Soud přihlédl k tomu, že k eskortám docházelo během Rathova pobytu ve vazbě, kde byl podle Ústavního soudu nezákonně. „V době, kdy byl eskortován k hlavnímu líčení, správně ve vazbě být neměl. Kdyby tam nebyl, tak by přijel z domova a dostavil by se ke každému hlavnímu líčení sám,“ řekla soudkyně Zuzana Šmídová a bývalému hejtmanovi přiznala dvanáct tisíc korun.
„Domnívám se, že jako náhradu nemajetkové újmy za každou jednu eskortu považuji částku 400 korun jakožto částku přiměřenou,“ odůvodnila přiznanou částku soudkyně. Rath přitom požadoval tisíc korun za každou eskortu během nezákonné vazby. „Všech třicet eskort k hlavním líčením spadá do období nezákonné vazby žalobce,“ podotkla soudkyně.
Eskorty ale podle ní probíhaly standardním způsobem a podle zákona. „Eskorty byly použity nikoliv jako trest, ale jako realizace předvedení, tudíž nebylo zjištěno, že by byly prováděny nezákonným způsobem. Byť se můžeme domnívat, jestli by nestálo za to tu právní úpravu modernizovat,“ dodala.
Dehonestace a bulvarizace
Rath požadoval třicetitisícovou satisfakci za to, že byl podle svých slov eskortou „vláčen v poutech“ z vazební cely k soudním jednáním, což ho prý, vzhledem ke zvýšenému zájmu o případ, dehonestovalo v očích veřejnosti. „Nemajetková újma spočívá v tom byl vláčen, veden, eskortován, v poutech s řetízky jednak před zraky veřejnosti a jednak před zraky médií,“ uvedl v závěrečné řeči Rathův obhájce Roman Jelínek. „Byl poškozen na své cti a důstojnosti a byla tím ovlivněna veřejnost, pokud se jedná o jeho trestní stíhání,“ dodal.
Třicetitisícové odškodné je pak podle Ratha symbolické. „Jde o to, aby se orgány státu zamyslely nad tím, zda je skutečně nutné, aby osoby, které nejsou obviněné z násilné trestné činnosti, byly eskortovány v poutech. Jestli to nepřispívá k bulvarizaci trestního řízení,“ vysvětlil Jelínek.
Ministerstvo spravedlnosti žalobu odmítlo. „Žalobce neprokázal jakýkoliv jediný excesivní počin České republiky nebo žalované strany (ministerstva spravedlnosti), aby to vedlo k neoprávněné medializaci případu. To žalovaná strana nemůže ovlivnit, je to dáno i tím, že jednání jsou veřejná,“ odmítla žalobu právní zástupkyně ministerstva Alena Hladíková.
Jinudy to nešlo
Rath v žalobě argumentoval mimo jiné tím, že do soudní síně Krajského soudu v Praze vedou dvě přístupové chodby a eskorta ho mohla mimo veřejnosti a média. Soud si proto po minulém jednání vyžádal vyjádření Vězeňské služby i krajského soudu. Vězeňská služba odpověděla, že ani jedno ze dvou schodišť vedoucích do jednací místnosti nemůže být považováno za hlavní, jak tvrdil Rath.
Navíc, aby Rath mohl být eskortován mimo veřejnost, musela by být budova soudu uzavřena a veřejnost vyloučena z veřejných prostor. „Nebylo nic jednoduššího, než na dobu eskorty tuto část chodby uzavřít a nechat přístup veřejnosti z druhého schodiště. Jsem rád, že zprávy potvrzují, že jsou zde dvě schodiště,“ komentoval vyjádření z krajského soudu Jelínek.
Rathovi podle jeho slov ale nešlo primárně o jeho osobu, žalobou chtěl poukázat dle jeho názoru nadužívání represívních prostředků, jako jsou pouta, v případech, kdy obžalovaný není nebezpečný sobě ani okolí. „Je to takový relikt z éry komunismu, zejména z padesátých let. Prostě se to tak traduje, je to takový zvyk,“ uvedl Rath při minulém jednání.
Původně žádal celkem 90 tisíc korun, jeho šedesátitisícový nárok za ušlý zisk, zákaz vycestování z republiky a náklady na obhajobu soudy už loni pravomocně zamítly. Třicetitisícový nárok původně Obvodní soud pro Prahu 2 prohlásil za promlčený, odvolací soud ale v tomto ohledu žalobu vrátil k novému projednání. Podle něj totiž promlčený nebyl.
Ministerstvo spravedlnosti v minulosti Rathovi přiznalo devatenáct tisíc. Rath strávil po svém zadržení v květnu 2012 více než rok a půl ve vazbě. Ústavní soud označil v lednu 2014 vazbu minimálně od června 2013 za protiprávní. V červenci 2015 byl za korupci a manipulaci s veřejnými zakázkami odsouzen k 8,5 roku vězení.
