Článek
A to poté, co by si tito lidé odpykali svůj trest a uplynula jim následná lhůta pro zahlazení odsouzení. Ta se pohybuje v rozmezí od jednoho roku do 15 let podle závažnosti zločinu, který spáchali. Právu to sdělila mluvčí vnitra Hana Malá s tím, že o připomínkách se nyní diskutuje.
Původní návrh vnitra s tím nepočítá. O výmazu záznamu z databáze dnes rozhoduje policie podle interního předpisu. Automaticky by z něj měly zmizet profily lidí, u nichž se ukázalo, že jsou nevinní. Tak by tomu mělo být i do budoucna a vnitro počítá i s tím, že by z databáze DNA byli vymazaní lidé, kterým je víc než sto let nebo už jsou po smrti.
Uchovaný je pouze kód, ne vzorek
Databázi spravuje pražský Kriminalistický ústav. Dnes jsou v ní záznamy o 188 tisících lidech, kteří byli obvinění či odsouzení za jakýkoli úmyslný trestný čin, byť třeba jen za vloupání do aut, nebo jim bylo uložené ochranné léčení či detence.
Další jsou neidentifikovatelné vzorky nalezené na místech činu či neznámých obětí vražd. Svědci, kterým policie kvůli vyšetření zločinu DNA odebrala, v ní nefigurují.
V databázi se přitom uchovává pouze mnohamístný alfanumerický kód, tedy kombinace čísel a písmen, který vědci z Kriminalistického ústavu určí z biologického vzorku. Ten se získává stěrem z vnitřní strany tváře. Z kódu se dá vyčíst pouze to, zda se jedná o ženu či muže, nikoli jeho zdravotní stav nebo například barva očí či vlasů. Plošné odebírání vzorků dlouhodobě kritizují jak ochránci osobních údajů, tak i lidskoprávní organizace. Na druhou stranu policie argumentuje doložitelnou úspěšností při odhalování například recidivistů.
Samostatný zákon o nakládání s DNA u nás chybí. Jeho návrh připravil poslanec Daniel Korte (TOP 09), ale vláda jej loni na podzim smetla ze stolu. Vnitro poté začalo připravovat novelu zákona o policii, kterou v květnu poslalo do meziresortního připomínkového řízení. V ní by například zavedlo povinnost, aby odborníci zničili biologický vzorek okamžitě poté, co se z něj udělá profil do databáze.
Jak Právu vysvětlil vedoucí oddělení genetiky Kriminalistického ústavu Roman Hradil, dnes se biologické vzorky uchovávají pět let od odebrání. Tato lhůta však byla zavedená teprve před rokem, takže v praxi se první biologické vzorky odebrané před rokem 2015 budou likvidovat až v roce 2020.
„Srovnávací biologické vzorky jsou uložené ve skladu. Když jsou starší deseti let, tak už je velmi složité z nich udělat další analýzu,“ podotkl Hradil s tím, že po roce 2020 se jednorázově zlikvidují desetitisíce vzorků.
V databázi i děti? Školství je proti
Vnitro také chce, aby policisté mohli odebírat vzorky DNA dětem mladším 15 let, kterým byla uložená ochranná výchova. Jedná se o tzv. dětské násilníky, kteří by se také měli nově ocitnout v národní databázi. Jenže s tím ostře nesouhlasí ministerstvo školství.
Neziskové organizaci IURE, která spolupracovala s Kortem na původním návrhu zákona o DNA, zase chybí povinnost uchovávat část stop z místa činu, které by mohly být později přezkoumány. Tak, aby se mohla odhalit případná chyba při původním zpracování vzorku. Podle Hradila by to ale v praxi bylo velice obtížně proveditelné. Zhruba 90 procent totiž tvoří dotykové stopy, tedy tzv. touch samples. Jedná se o DNA získanou z místa, kde se pachatel něčeho dotkl nebo se o něco otřel. Může jít pouze o pár buněk.
Taková stopa by se pak musela rozdělit na dvě poloviny. Jedna by se měla uschovat pro případnou reanalýzu a z druhé by pak odborníci v Kriminalistickém ústavu měli zjistit profil DNA.
„Budu tvrdit a budu to mít i doložené, že za pět let mi z té půlky už možná nic nemusí vyjít a velmi pravděpodobně mi nic nebude vycházet ani z té původní půlky,“ řekl Hradil s tím, že by pak výrazně klesl počet výsledků, které by se mu povedlo určit.
Na rozdíl od vzorků tak jejich profily zpracované do alfanumerického kódu nestárnou a v případě možného justičního omylu, například když se objeví nový podezřelý, je pak k dispozici i po letech na porovnání. Tyto profily důkazů jsou také uložené v databázi, dokud se nenajde shoda s nějakou konkrétní osobou. Stejně tak jsou uvedené v konkrétním spisu, takže jsou dohledatelné.