Ukradli jí občanku, nevybírala poštu, přišla o statisíce

Jenže na ukradený, tedy neplatný občanský průkaz někdo v databázi revizorů vykázal neuvěřitelných čtyřicet černých jízd. Na výzvy od soudu Čiháková, bohužel, včas nereagovala. Skrývala se kvůli prokazatelně násilnickému partnerovi a upomínky chodily jinam.

Na vše přišla až po letech, když zjistila, že má zablokovaný byt a hrozí jeho dražba kvůli omračujícímu dluhu dosahujícímu bezmála sedm set tisíc. Právo se jí snažilo pomoci, o případu informujeme už tři roky. Věci se bezplatně chopil i pražský právník Adam Batuna, ale veškeré snahy o lidsky normální vyřešení jsou, zdá se, marné. Situace se dostala vlastně znovu na začátek.

„Takovou radost jsem měla, že jsem sehnala práci, a nakonec budu litovat, že jsem nezůstala na sociálních dávkách, protože ty mi nemohl nikdo vzít. Je to hrozné, kam až člověka dokážou dohnat,“ napsala Právu Čiháková.

Jinými slovy: kdyby byla tzv. sociálně vyloučenou osobou bez zaměstnání, jen čekající na dávky jako statisíce jiných nepracujících spoluobčanů, tak by exekuce již dávno byly rovnou ukončeny pro nevymahatelnost.

Její jediné provinění je, že nereagovala včas na upomínky soudu, protože se na trvalé adrese kvůli domácímu násilí nenacházela, nové místo pobytu tajila.

Tím prošvihla lhůty k odvolání. Když se začala bránit, nahlédla do spisu a tím si procesně zavřela dveře a nemohla se od dluhu, který nezpůsobila, očistit. Po mnoha intervencích jí něco odpustil dopravní podnik, a to u černých jízd, které ještě nepředal exekutorovi. Milosrdná výjimka. Vymáhající právník dopravního podniku Tomáš Sokol slíbil slevit polovinu ze svého zisku na případu.

Aspoň něco, řeklo by se. Zcela pohrdlivě se ovšem k věci postavil exekutor Juraj Podkonický. Odmítal sloučit příkazy, byť u totožného povinného a věřitele mu to nařizuje zákon. Naproti tomu právníkovi Čihákové obratem vyhrožoval bezodkladným kárným řízením u advokátní komory za to, že se na žádost klientky k případu v Právu vůbec vyjadřoval. Jen kvůli tomu by jinak úspěšný advokát hájící očividně slabší stranu mohl přijít o licenci!

Přes všechny peripetie po opakované medializaci v Právu, kdy Podkonický měl právníkovi Čihákové slíbit, že nakonec četné exekuce sloučí do jedné, se zprvu zdálo, že dlužnou částku se podařilo snížit na zhruba 180 tisíc korun. Jen slova, sliby a zase slova.

„Teď k mému zaměstnavateli přišel požadavek od exekutorského úřadu na strhávání do celkové sumy přes 330 tisíc korun. Exekutorský úřad mi sdělil, že to je prý po sloučení exekucí a že nevědí o ničem takovém, že by mi dopravní podnik něco odpustil. A že advokát Sokol odpustil polovinu svého nároku, to také nevědí,“ shrnuje Čiháková.

Exekutor ji přitom už přes tři roky drží ve strachu, že ji nechá vystěhovat a byt vydraží. Jako když si kočka pohrává s myší, než si ji dá ke svačině. Podkonický se od počátku k věci nevyjadřuje.

„Zablokovali mi účet. Tohle je šílený, zůstat úplně bez prostředků. A podle vnitřních směrnic zaměstnavatele mi nesmí plat vyplácet v hotovosti. Je to hrozně zoufalá situace. Ale dát jim to jediné, co mám, byt, to přece nejde – vždyť jsem nic neudělala. A teď jsem vlastně znovu na začátku,“ píše bezradná Čiháková. Podle právníků jí už ale není pomoci.

Našli se i soukromí dárci, kteří by Čihákové chtěli pomoci, jenže jsou celonárodní sbírky na oběti vymáhací mlýnice řešením? Neměl by být u takovýchto výjimečných případů, kdy za dluh povinný skutečně nemůže a který vznikl podvodem, jenž se už těžko objasní, být závazek zkrátka odpuštěn z moci úřední? Na to musí odpovědět zákonodárci.