Článek
Případy v občanském řízení o náhradu škody se ale vlečou. Doktor u soudu totiž nakonec většinou kryje doktora. Jde o statisícové sumy, jež v případě prohry anebo mimosoudního odškodnění u zřejmých pochybení nemocnice v tichosti pacientům a jejich advokátům vyplácí.
„V řešení jsou žaloby v oblasti chirurgie, ortopedie, gynekologie, anesteziologie, ORL nebo stomatologie. Na výši odškodnění má vliv také to, zda má poškozený trvalé následky na zdraví. Ty je totiž většinou možné posoudit nejdříve rok po ustálení stavu. V případě uznání trvalých následků se výše náhrady újmy může rapidně zvýšit,“ potvrdil Právu právník Petr Novák ze společnosti Vaše nároky.cz.
Marné shánění znalce
Podle něho ale bývá problematické najít objektivního znalce, tedy jiného doktora, ke zpracování posudku, protože lékaři v daném oboru se u nás většinou téměř všichni znají. „Setkali jsme se i s případem, kdy nebylo možné sehnat znalce na celé Moravě,“ dodal Novák.
Jedním z pacientů, který se nedávno rozhodl žalovat doktora, protože ho měl údajně poslat k šípku, i když se jednalo o akutní stav, je Pavel Bechyňský (32) z Mostu. Žaluje lékaře z jedné významné nemocnice v Karlovarském kraji, kde se podrobil operaci menisku. Běžný, rutinní zákrok. Po operaci ale pacient dostal horečky, koleno mu oteklo a silně bolelo. I přestože to ošetřujícímu doktorovi řekl, ten ho druhý den propustil domů. Sotva vydržel do rána.
Strašně to bolí, volal pacient lékaři po operaci kolene. Ten ale jel na chatu
„S bolestí a horečkami jsem druhý den ráno volal doktorovi do nemocnice, že to již nejde vydržet. Byl v ambulanci a řekl mi, že pokud z Mostu do Varů nemohu dorazit do 45 minut – jede na chatu a dávají fotbal –, tak ať nohu leduju a v neděli, za tři dny, že tam bude,“ vzpomíná Bechyňský.
Už se svíjel bolestí, odjel na pohotovost do Mostu. Tam mu udělali opakovanou punkci a s podezřením na zánět byl hospitalizován, dostával antibiotika. „V Mostě řekli, že mi při operaci ve Varech zanesli do kolene zlatého stafylokoka,“ dodává. Stafylokok mu zničil měkké tkáně, rozpustil plastiku vazu. Následovaly rehabilitace, několik operací, kdy se však stále více potvrzovalo, že koleno je již nenávratně zničeno. Hrozilo dokonce odebrání části nohy pod kolenem.
Kauza je teprve na počátku. V ní se bude posuzovat nejen to, zda byla operace takříkajíc zvrtaná, ale i to, zda například zanesení infekce není okolností jakési vyšší moci, jíž lékaři nemohou stoprocentně zabránit. Nemocnice jsou infekcí plné, a co hůře, bakterie jsou tam mnohem odolnější. Na to, že lékaři z nemocnic mnohdy odbydou pacienty i v zoufalém stavu, si stěžují i čtenáři Práva.
Dusil se. Pohoda, přijďte v pondělí
Hned několik stížností letos přišlo na jedno z tradičně největších plicních oddělení ve fakultní nemocnici v Praze. Jmenovat ji ale zatím nebudeme, protože odsuzující rozsudek na stole není a nemocnice se i při náznaku jmenovitě publikované stížnosti ihned brání protižalobami na poškození dobrého jména.
„Sotva jsem dýchal, byl to podle diagnózy plicní kolaps. Pořád jsem se dusil, už jsem nemohl, lítaly ze mě obrovské hleny, už jsem měl asi pátá antibiotika a nezabírala,“ vzpomíná 38letý pan Jiří. Nechal se odvézt na akutní příjem, kde okamžitě rozhodli o hospitalizaci. Sanitkou ho převezli na velké plicní oddělení ve fakultní nemocnici.
„Byl čtvrtek. S klidnou tváří řekli, ať přijdu v pondělí. Vyjevil jsem se, nemohl jsem dojít ani na konec chodby,“ vzpomíná. S nechutí ho hospitalizovali. Za tři dny na to další problém. Oddělení zachvátila infekce. Panu Jiřímu ale nakonec léčba zabrala.