V nemocnicích chybí krev. Nebojte se a přijďte, vyzývají lékaři dárce

Je pátek ráno a stojím před boskovickou nemocnicí. Cestu na transfuzní oddělení znám dobře, darovat nejdu poprvé, ale tentokrát je všechno jinak. Hlavní vchod je uzavřený a každý, kdo do nemocnice míří, musí projít přes vrátnici. U vedlejšího vstupu čekají dvě zdravotnice v ochranných oblecích. Každému příchozímu měří teplotu a zjišťují, proč do špitálu vůbec přichází.

Displej teploměru mi ukáže 35,9. Jedna ze zdravotnic píše údaj na lísteček a vtiskává mi ho do ruky. „Na transfuzním nemají teploměr, tak jim to tam dejte,“ vysvětluje mi. Vcházím do nezvykle ztichlé budovy nemocnice. Jindy na chodbách potkávám desítky lidí, mnozí se srdečně baví a svěřují se se svými bolestmi, teď je tu jen pár postav s rouškami na tvářích, které se snaží držet odstup. „Oproti tomu, jak to tady bylo třeba před dvěma týdny, je to přitom docela frmol,“ říká s úsměvem, který jen tuším pod rouškou, jedna ze sester.

Hned za dveřmi transfuzního oddělení odevzdávám papírek s naměřenou teplotou a na oplátku dostávám poučení o nemoci covid-19. „Vrátil jste se z rizikové oblasti nebo jste se setkal s někým nakaženým?“ táže se mě sestra. Vrtím hlavou, že ne, a mohu postoupit ke klasickému vyplnění dárcovského dotazníku.

Při zaškrtávání odpovědí po očku pozoruji ostatní lidi, kteří dorazili darovat krev či plazmu. Cestou na oddělení jsem totiž přemýšlel, jestli dostanu před odběrem od vlídné paní kantýnské čaj a rohlík a po odběru kafe a tatranku. A pokud je dostanu, jak se přes roušku občerstvím? Řeším to stejně jako všichni okolo. Lidí je tu viditelně méně, a tak je snadnější dodržovat rozestupy, pak sundat roušku, vypít čaj, sníst rohlík a rychle zas roušku nasadit.

Primářka oddělení Olga Klímová mi říká, že i v boskovické nemocnici se chystají znovu začít operovat, a potřeba krve tak bude stoupat. „Musím říci, že dárci se nebáli a chodili. Po celou dobu volali, jestli mají přijít. Museli jsme je i odmítat, krve nebylo tak moc potřeba. Všem našim dárcům moc děkujeme,“ vysekla poklonu primářka.

„Teď už se zase budeme rozjíždět, znovu odebíráme také plazmu, a tak budeme dárce potřebovat. Chystáme se je intenzivněji oslovovat, snad budou moci chodit, třeba i proto, že se zase spouští provoz v některých firmách a nevím, jak to budou mít s uvolňováním ze zaměstnání,“ dodává primářka.

Po odběru kontrolní kapky krve a dalším nezbytném vyšetření už po chvíli sedím na odběrovém lehátku a pozoruji, jak se plní vak s mojí krví. Za pár minut je po všem a po občerstvení a krátkém odpočinku zanedlouho opouštím nemocnici. Míjím se zrovna s přijíždějící houkající sanitkou záchranné služby. Kdo ví, třeba moji krev bude zrovna teď někdo potřebovat.