Článek
Senátoři za ODS, KDU-ČSL, TOP 09 nebo STAN ve svém podání tvrdili, že normy nepřípustně zasáhly do práv majitelů nemovitostí. Podle opatření totiž pronajímatelé nemohli dát nájemníkům výpověď, pokud se kvůli pandemii a ekonomickým dopadům opozdili s placením.
Stát podle senátorů místo účinné pomoci nájemcům přenesl zátěž na pronajímatele, přestože neměli záruky, že se svých pohledávek domohou, pokud nájemci skončí v exekuci, platební neschopnosti nebo insolvenci. Senátoři označili vlastníky nemovitostí za nedobrovolné poskytovatele úvěrů, které nejsou ničím zajištěné. Lhůta pro doplacení pohledávek vyprší podle obou zákonů na konci letošního roku.
Nejde o prominutí nájmu, připomněl ÚS
Plénum ÚS se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem mělo na věc ale jiný názor.
„Je vhodné zdůraznit, že se nejedná o prominutí nájemného, ale o záruky pro nájemce, že z důvodu prodlení s hrazením nájemného vzniklého v důsledku mimořádných opatření v daném období a za předpokladu, že nájemné uhradí nejpozději do konce roku 2020, nedostanou výpověď z nájmu. Na straně druhé je v napadených zákonech zohledněna i situace, kdy pronájem představuje jediný zdroj příjmů pronajímatele a byly by tak ohroženy jeho základní potřeby, jakož i situace, kdy nájemce nehradí či je zřejmé, že neuhradí pohledávky,“ upozornil ÚS.
Soudci dali na misku vah to, zda byl v případě zákonů naplněn předpoklad existence veřejného zájmu, a také vztah přiměřenosti vůči sledovanému legitimnímu cíli, kterým je ochrana důstojného života ve smyslu základních sociálních a existenčních podmínek nájemců bytových prostor a prostor sloužících k podnikání. Nakonec dospěli k závěru, že zákony v tzv. testu proporcionality obstály.