Únava, úporná bolest hlavy, problémy s dechem. Lidé popisují zkušenosti s covidem

Všichni oslovení jsou aktivně pracující lidé ve věku od dvacátníků po čtyřicátníky. Většina se nakazila v posledních týdnech. Jejich jména redakce změnila.

Oslovení patří mezi ty nakažené, u nichž průběh nemoci nevyžadoval hospitalizaci. Takových je drtivá většina. V Česku se nakazilo od začátku pandemie přes 44 tisíc lidí a přes 20 tisíc jich aktuálně stále stoná. V nemocnicích bylo s covidem od začátku epidemie něco přes 2000 lidí, aktuálně jich tam je 413, v těžkém stavu je asi 90 z nich.

„Koronavirus se u mě přihlásil průjmem,“ líčí Ludvík, který byl nejdřív přesvědčen, že má střevní chřipku, a tak potížím nepřikládal až takovou váhu.

„Jenže v noci začala být zimnice nesnesitelná a přidalo se nutkání ke zvracení. Následovalo několik minut na chladné podlaze koupelny, kdy jsem se nemohl pohnout. A pak jsem se zvedl a subjektivně mi skoro nic nebylo. Falešný pocit, že už je to za mnou, jsem si měl v dalších dnech užít ještě několikrát,“ popisuje.

Když se vydal na test, měl už vážné podezření na covid-19, což mu hygienici následně potvrdili.

„Ten den jsem se ale cítil kupodivu docela dobře. Trochu jsem pokašlával, ale nic tragického, teplota občas lehce nad 37, trochu citelnější únava. Budu jedním z těch, co mají lehký průběh, utěšoval jsem se. Virus měl se mnou ale jiné plány. Nejdřív na mě poslal dráždivý kašel. Takový ten, co s člověkem dokáže pořádně házet, kdy se sotva nadechnete a pak se vám kašlem svírá celý hrudní koš. Pak mi ukázal, co je to bolest hlavy. Ostrá bolest vycházející z jednoho bodu nad pravým okem a obepínající celou hlavu. Dva dny nešla vypnout,“ říká.

Další den mu bylo mnohem líp a on se utěšoval, že je to vlastně celkem v pohodě – lepší než těžká chřipka, kterou prodělal před lety.

„Jenže ono není po všem. Další den je na programu opět kašel, ale jen v krajních polohách dechu. V praxi to znamená, že nemůžete úplně vydechnout ani se úplně nadechnout. K dispozici vám zůstává pouze relativně úzké střední pásmo dechu, takže dýcháte mělce a z nedostatku kyslíku vás opět začne bolet hlava. Jakýkoliv pokus nadechnout se o něco víc je ihned ztrestán dalším záchvatem řezavého kašle. To trvá další dva dny naplněné zvažováním, zda máte jít na rentgen plic,“ dodává.

Pak už obtíže zeslábly, přetrvává ale „brutální“ únava. „I přesto, že pořád platí, že ta zmíněná chřipka tehdy byla fakt o dost horší, tohle bych už znovu taky nechtěl, uzavírá.

Josefína neměla na začátku téměř žádné potíže. Na test se vydala spíš z preventivních důvodů, pro jistotu, protože se v práci pohybovala v blízkosti nakaženého kolegy.

„Pokud bych nešla na test kvůli tomu, asi bych pozdější onemocnění přičítala chřipce nebo nachlazení,“ říká.

„V pátek mě začalo trochu pálit v krku a lehce jsem kašlala. Jinak mi nebylo nic. Večer mi laboratoř oznámila pozitivitu. Špatně se mi udělalo až v sobotu. Začaly mě ukrutně bolet klouby a svaly, trpěla jsem zimnicí a bolestí hlavy, která si nezadala s bolestmi během migrény. Rýmu jsem neměla a kašlala jsem jen lehce. Stejně příšerně mi bylo i v neděli. Po víkendu začaly bolesti odeznívat a zůstala jen silná únava. Po čtyřech dnech nákazy jsem přišla o čich a chuť,“ popisuje.

Do „normálního provozu se vrátila po uplynutí desetidenní karantény. Většina obtíží podle ní už ustoupila. „Pomalu se mi vrací chuť, ale zatím stále nemám čich,“ dodává.

Vilém se nakazil, když se byl s kamarádem potápět na řeckém ostrově Korfu. „První příznaky se u mě projevily poslední den pobytu, kdy mě po celém dnu stráveném na motorovém člunu začala děsně bolet hlava. Tehdy jsem to přisuzoval spíš úpalu a celkovému vyčerpání z plavby. Když mě ale hlava nepřestala bolet ani po návratu do Prahy a k bolestem se přidala ještě malátnost a závrať, řekl jsem si, že půjdu dobrovolně na testy, ať mám klid,“ vylíčil.

Podezření, že by mohl být nakažený, ještě zesílilo, když mu zavolal kamarád, že mu také není nejlépe a že ztratil čich. Na test, který si hradil sám, se objednal přes online formulář a musel si vystát frontu.

O tom, že je skutečně pozitivní, se následně dozvěděl z esemesky ve znění: „Na zaklade vysledku testu na COVID-19 Vas zadame dodrzovat podminky izolace (neopoustet bydliste) a vyckat tel. hovor pracovnika hygienicke sluzby.“

Druhý den ho pak kontaktovala pracovnice nemocnice, kde byl na testu, aby ověřila, že dostal SMS, a opět mu řekla, že ho budou kontaktovat hygienici.

„Dnes je čtvrtek, tedy třetí den od testu, a zatím mě bohužel nekontaktoval nikdo. Všechny své známé, které jsem od příletu potkal, jsem tedy informoval sám,“ říká.

Průběh nemoci zatím líčí jako lehký. „Mírné příznaky jsem pociťoval jen první čtyři dny nemoci, přes den cítím pouze zvýšenou únavu, nemám bolesti ani horečku, nepociťuji ani ztrátu čichu nebo chuti jako můj kamarád,“ dodává.

Kristýnu na nemoc upozornily problémy s čichem. „Odpoledne jsem zjistila, že necítím pachy kolem sebe, a k večeru jsem netušila, jak chutná moje večeře,“ popisuje. Velkou únavu, která se dostavila, přičítala vyčerpání po pracovním týdnu.

Na test se vypravila po víkendu stráveném většinou doma nebo v přírodě, kromě ztráty čichu a chuti nemá žádné další potíže, jako třeba teplotu nebo kašel. Následně se dozvídá, že je pozitivní.

„Zůstávám samozřejmě doma, přátelé mi dovezli nákup za dveře. Venku si s rouškami a v úctyhodné vzdálenosti vyměníme pár slov. V úterý ráno bojuji s obrovskou únavou a bolestí hlavy, ale čich a chuť se mi pomalu vracejí. Ve čtvrtek cítím a vnímám chutě tak na 80 procent, žádné další potíže kromě únavy a neustálé potřeby jít spát nemám,“ popisuje.

„Vzhledem k tomu, že se už osmnáct let peru s autoimunitním onemocněním a v posledních šesti letech jsem protrpěla tři spontánní pneumotoraxy, kdy mi při poslední operaci byla odstraněna jedna pětina pravé plíce, jsem se koronaviru opravdu bála. Tedy jeho případného průběhu. Takže jsem nakonec opravdu šťastná, že je můj průběh takhle klidný,“ dodává.

Petr už se z nákazy vyléčil, onemocněl na začátku března. I u něj se nákaza ohlásila únavou. „Prakticky jsem prospal dva dny, přičemž jsem si naměřil zvýšenou tělesnou teplotu a pociťoval jsem víceméně příznaky nachlazení nebo chřipky. Po dvou prospaných dnech jsem vyrazil na test, kdy mi ještě tentýž večer volali z nemocnice s tím, že jsem pozitivní. V dalších dnech se příznaky nemoci zhoršovaly, kromě bolesti celého těla, pocitu slabosti a přetrvávajících teplot jsem ztratil čich a chuť,“ líčí.

Pak se náhle jeho stav zlepšil a on věřil, že už má nemoc za sebou, o den později ale následovalo prudké zhoršení.

„Pociťoval jsem silnou dušnost, špatně se mi dýchalo, v noci jsem prakticky nemohl spát, protože jsem vleže nemohl dýchat. Tělo se většinou uklidnilo až nad ránem, takže jsem chodíval do postele okolo šesté hodiny a prospal jsem celé dopoledne. Nutno podotknout, že jsem obézní a léčím se s vysokým tlakem. Byl jsem tedy rizikový pacient, u kterého se takový průběh nemoci dal předpokládat,“ říká.

Příznaky nemoci měl zhruba tři týdny, po dalším týdnu měl dva negativní kontrolní testy a byla mu ukončena karanténa.

„Postupem času zcela odezněly problémy s dýcháním, vrátila se mi chuť. Podstoupil jsem rentgenové vyšetření, které prokázalo, že k žádným větším změnám na plicích u mě nedošlo. Ani půl roku od nemoci se mi však stále plně nevrátil čich,“ dodává.