Primář z Brna o studii z Kolumbie, která je hitem internetu

Byla provedena podle mezinárodních standardů – účastníci byli vybráni náhodně z pacientů s pozitivním testem na covid-19, přičemž ani účastníci studie, ani vědci nevěděli, kdo dostal lék a kdo placebo (dvojitě slepá, randomizovaná studie).

Průběh léčby napříč skupinami se podle autorů výrazněji nelišil, vždy mělo onemocnění mírný průběh. Mediánová doba překonání symptomů činila u skupiny s placebem 12 dní a u skupiny s ivermektinem 10 dní.

Od placeba se ale ani příliš nelišily popsané vedlejší účinky. Nejčastějším z nich byla v obou skupinách bolest hlavy. Na tu si stěžovalo 104 pacientů (52 procent), kterým byl podáván ivermektin, a 111 pacientů (56 procent), kteří dostávali placebo.

„Mezi dospělými s mírným průběhem pětidenní podávání ivermektinu ve srovnání s placebem výrazněji nesnížilo dobu potřebnou k překonání symptomů,“ konstatovali autoři. Jejich resumé pak zní: „Závěry nepodporují použití ivermektinu k léčbě mírného průběhu nemoci covid-19.“

Připomněli však, že použitý vzorek zkoumaných pacientů byl malý a pro pochopení účinnosti léku při těžších průbězích bude zapotřebí provést další větší studie.

Na internetu se tato zpráva stala brzy hitem a sdílel ji např. český klub skeptiků Sisyfos, který napsal: „Ivermektin se analyzuje i v lépe připravených studiích. V jedné takové právě publikované selhal.“

Právu se v pátek ozval brněnský primář Michal Rezek, který má v Česku největší zkušenosti s léčbou covidu-19 ivermektinem. Napsal:

„Studie nedokazuje nic o účinnosti léku, protože to byla zjednodušeně léčba mladých neobézních zdravých lidí, kterým v době zahájení léčby prakticky nic moc nebylo. Po zahájení léčby mělo horečku jen necelých 10 procent pacientů a zhoršení potíží nastalo jen u 2 procent pacientů. U takové populace (476 účastníků studie s mírným průběhem) se dá jen velmi těžko hodnotit efektivita nějakého léku, takže nejpříznivější je, že nikdo na studijní léčbě nezemřel, a přitom užívali relativně vysokou dávku léku, která je dnes doporučována hospitalizovaným pacientům. Takže za mě lze použít jako dobrý argument pro uvolnění do ambulantní péče.

Chápu, že když si závěry této studie přečte laik, tak ji může interpretovat přesně v duchu toho jak je napsaná. Lidé z vědeckého či medicínského prostředí by ale měli být schopni ji interpretovat správně.

Tedy by měli být schopni identifikovat, že v tom závěru právě chybí ten důležitý fakt, že na takové skupině pacientů je prakticky nemožné prokázat nějaký pozitivní účinek. A potom už lze jen spekulovat, zda zda si jen tu studii nepřečetli podrobně a nebo se jim hodí ten závěr takto napsaný a chtějí tak podpořit nějaké své negativní stanovisko. Stejně tak je je zajímavé, že je studie s tak zavádějícím závěrem zveřejněna v takovém časopise.“